Pokračujeme v seznamu základních symbolů Staré Mezopotámie. Zaměříme se tentokrát na symboly nebeských těles a bohů.
Rozdělení nebes
Bohové, Démoni a symboly starověké Mezopotámie[1] str.32
V babylonské astronomii byl východní horizont rozdělen do tří vertikálních pásem, „cest" Enlila, Anua (An) a Ey (Enki), která se používala k určení postavení osmnácti souhvězdí zvěrokruhu uznávaných asi od roku 1000 př.n.1. Později byla tato souhvězdí přiřazována jednotlivě nebo v párech ke dvanácti měsícům a naznačila tak pozdější zvěrokruh.
Bylo známo pět planet: Merkur (zvaný „Skákající"), Venuše, Mars, Jupiter (zvaný „Přívoz") a Saturn (zvaný „Stálý").
Mnoho názvů souhvězdí bylo stejných nebo podobných těm, která přinesl do moderního světa řecký astronom Ptolemaios (asi roku 150 n.l.).
Bohové, Démoni a symboly starověké Mezopotámie[1] str.102
Podle jedné tradice existovala tři nebe položená nad sebou. Na nejnižším byly hvězdy, střední nebe bylo domovem Igigú a nejvyšší Anua (An).
Podle jiné, astronomické, tradice byl východní horizont rozdělen na tři vertikální pásy.
