V sedmdesátých létech minulého století jsem mněl kolem sebe plno přátel, kteří se s velkou iniciativou pouštěli do praktického ověřování mimořádných lidských schopností. Mimo jiné se zkoušelo, jak bude v jejich rukou fungovat siderické kyvadlo. Po několika prvních úspěšných pokusech nabyli někteří z nich dojmu, že jim kyvadélko „říká“ stoprocentní pravdu. Proto je postupně užívali k předpovědi počasí, k ověřování svého zdravotního stavu, ale také k diagnostice cizích osob.
Pokud všechno fungovalo správně, tak jim nebylo co vytknout. Když jsem se však „z jistého pramene“ dozvěděl, že naše známá každému druhému nemocnému diagnostikuje rakovinu, tak jsem vymyslil pro ni záchranou akci. Povolali jsme všechny známé senzibily k nám do bytu a jedna osoba dostala kuchyňský příbor. Jeho jednotlivé části mněla za úkol poschovávat v různých místnostech tak, aby jsme my ostatní o tom nevěděli. Pak se každý citlivec chopil svého kyvadélka a snažil se uhádnout kde je lžička, kde nůž a kde je vidlička.
Jak se dalo čekat, úspěšnost pokusu stoprocentní nebyla. Bohužel, naší zázračné diagnostičce se nepodařilo najít vůbec nic. Našla si však pro svůj neúspěch výmluvu že jí to funguje jen na diagnostiku nemocných a choré lidi strašila dál hrozbou nádorového onemocnění. Naše akce byla tehdy bezúspěšná. Pravděpodobně si to její celkem zdraví klienti zasluhovali.
Další testování proběhlo u nás z trochu jiných důvodů a o hodně let později. V jistém časopise se začal objevovat údajně léčivý znak. Když si čtenář sedl na titulní stranu, mnělo se vyléčit celé jeho tělo. Jinak stačilo výtisk tohoto časopisu přikládat na jakákoliv nemocná místa, kde podle redakce dojde k okamžité úlevě od bolesti. Asi to mnoha lidem pomáhalo, protože byly v tomto listu uveřejňovány pochvalné dopisy, z nichž mne jeden zvlášť zaujal. Nějaký senzibil zde popisoval, jak si musel s kyvadélkem stoupnout až na stůl, aby mu léčivý časopis položený na podlahu neukroutil svou silou provázek.
Já sice vidím od dětství vyzařování všech předmětů, ale jaksi jsem na tomto časopise nikdy nic zvláštního nepozoroval. Proto jsem svolal své známé kterým kyvadélko fungovalo skoro na sto procent a také ty, kteří dokázali vnímat různé energie svýma rukama. Co kdybych pro tyto jemné paprsky oslepl? I to se údajně může stát, tak nevěřím nikomu, ani sobě. Proto bych velmi doporučoval všem, kteří používají jakýkoliv systém k těmto účelům, aby si pravidelně kontrolovali, jestli jim to náhodou „nelže“. Zvláště kyvadélko.
Doma jsem naskládal na koberec různé ploché předměty včetně „léčivého“ časopisu, svatých obrázků, spirály a také toaletní papír. Všechny tyto věci se pečlivě pozakrývaly neprůhlednými listy papíru a představení mohlo začít. Každý ze senzibilů mněl za úkol odhalit nejsilněji vyzařující předmět, nebo ten, kterýž nejvíce léčí lidské tělo či duši. Pokus byl ukončen s tímto výsledkem: Nejsilněji vyzařujícím předmětem byla určena bifilárně vinutá spirálovitá cívka a ihned za ní se umístil jako nejléčivější – toaletní papír! Časopis neobjevil z deseti senzibilů nikdo! Že by zase kyvadélka zklamala?
Tento druhý pokus mněl ale ještě dohru. Osobně mne navštívil tvůrce těchto zázračných znaků i s redaktorkou časopisu. Mé schopnosti si ověřili, pak si mne několikrát vyfotografovali, ale článek, který si o mně paní redaktorka více jak před deseti lety u nás napsala nevyšel v tom časopise dodnes!
Kristův návrat
Jak by to asi dopadlo, kdyby se Ježíš vrátil?
Králové by zase přijeli, či by se v Betlémě ztratil?
Hvězda by zase zářila na myrhu, kadidlo, zlato?
Nebo by třem králům návštěva nestála ani za to?
Kdyby se narodil ve chlévě, kde stojí telátko s oslem,
nevím zda vládcové zvěděli by se o tom poslem?
Pokud by Bůh syna seslal na Zemi, na planetu,
zdalipak by lidstvo získalo zprávu tu z internetu?
I kdyby astrolog spočítal proroctví z horoskopu,
kdoví, zda v médiích našel by o tom stopu?
Nebo by boží zrození zůstalo v utajení?
Aby vládcové velmocí zůstali spokojení?
Jak by se tvářily úřady, kdyby bez vzdělání žáky učil,
nebo pak, diplomu nemaje, nemocné lidi léčil?
Co by mu řekli kněží a nebo biskupové,
starou když pravdu by kázal a žádné lži, i když nové?
Kdyby žil zase v chudobě, nemaje domu svého
a přepych vyčítal vrchnosti? Co by se mu za to stalo zlého?
Určitě by jej zde nechtěli. Nečekala by ho láska.
Zemřel by opět nevinný. Lidstvo je hrozná cháska!
Pak by se za sto let říkalo: “Krista zabili Židé!“
Pravda byla vždy jinačí. „Boha umučili lidé!“
Od smrti Krista Ježíše uteklo let dva tisíce.
Lidstvo je ale stále zlé, možná i horší více.
I když má moderní techniku a vědu tato doba,
staré je stále myšlení. Stejná je lidská zloba.
Volat by mohl Kristus na kříži, nepřišla by ani noha!
V lidském těle by opět zabili svého pravého Boha!
Jak dlouho bude ještě trvati neznalost odvěká,
než lidé uvěří, že sídlí Bůh i v těle člověka?
Josef Otruba
exkluzívne.miesta
