Když jsem žil v Anglii, napsal jsem Třetí oko, knihu, která je pravdivá, která však presto vyvolala množství komentáru. Prišly dopisy z celého sveta a v odpoved na ne jsem napsal další knihu - Lékar ze Lhasy. Mé zážitky, o kterých bude pojednávat tretí kniha, zdaleka presahují míru toho, co je vetšine lidí dáno vytrpet, zážitky srovnatelné jen s nekolika málo prípady z minulosti. Nejsou však predmetem této knihy - ta je pokracováním mé autobiografie.
Autorova predmluva
Jsem tibetský láma, který prišel do západního sveta, aby naplnil svuj osud, prišel, jak mu bylo predpovezeno, a vytrpel veškeré útrapy, jak mu rovnež bylo predpovezeno. Naneštestí na me západní lidé zacali pohlížet jako na nejakou kuriozitu, na nejaký exemplár, který patrí do klece, aby mohl být predváden jako podivín pricházející z neznáma. V té souvislosti mi prišlo na mysl, jak by asi dopadli mí starí kamarádi yettiové, kdyby se obyvatelum Západu podarilo jich zmocnit.
Urcite by yettiho zastrelili, vycpali a dali do nejakého muzea. A bezpochyby i potom by se našli lidé, kterí by se preli a tvrdili, že žádný yetti neexistuje.
Pripadá mi až k nevíre, že lidé na Západe jsou schopni verit v televizi a na kosmické lode, které dokáži obletet Mesíc a vrátit se, a pritom neuverí ve snežné muže nebo UFO, tedy v podstate v nic, na co si nemohou sáhnout a co nemohou rozebrat, aby se presvedcili, jak to funguje. Ted ale stojím pred nesnadným úkolem vtesnat do nekolika stránek to, co predtím zabralo celou knihu - podrobné vyprávení o mém detství. Pocházím z vysoce urozené rodiny, jedné z nejprednejších ve Lhase, hlavním meste Tibetu. Rodice meli velký vliv na správu zeme, a jelikož jsem patril k vysoké spolecenské tríde, byl jsem vychován prísne, nebot se melo za to, že práve takto se stanu zpusobilým, abych mohl zaujmout své místo. Když se pak blížily mé sedmé narozeniny, byli podle našeho starodávného zvyku požádáni o radu tibetští církevní hvezdopravci, aby se zjistilo, jakou životní dráhu mám nastoupit. Radu dní se konaly velké prípravy. Chystala se velkolepá slavnost, které se meli zúcastnit všichni nejvýznamnejší obcané a prominenti Lhaly, aby vyslechli, jaký osud me ceká. Den veštby konecne nadešel. Naše sídlo prekypovalo lidmi. Dostavili se astrologové vyzbrojeni archy papíru, mapami a veškerým dalším náciním potrebným pro jejich cinnosti. Potom v príhodné chvíli, kdy už vzrušení všech prítomných dosáhlo vrcholu, pronesl vrchní astrolog, co zjistil. Bylo slavnostne vyhlášeno, že v sedmi letech mám vstoupit do lámaserie a být tam vyškolen na kneze a lékare. Byla vyrcena rada predpovedí o mém živote, lépe receno, celý muj život byl v hlavních rysech nacrtnut. K mé velké lítosti se splnilo všechno, co predpovedeli. Ríkám „k lítosti", protože vetšina toho bylo neštestí, drina a strasti, a utrpení se cloveku nijak neulehci, když o nem všem ví predem.
V sedmi letech jsem tedy vstoupil do cokporské lámaserie a osamele si razil cestu životem. Zadrželi me hned u vstupní brány a musel jsem podstoupit težkou zkoušku, aby se ukázalo, zda jsem dost pevný a houževnatý, abych takový výcvik vydržel. Ve zkoušce jsem obstál, a byl tedy prijat. Prošel jsem všemi stupni výcviku, od úplného zacátecníka až k hodnostem lámy a opata. Všeobecné lékarství a chirurgie se staly mou zvlášt silnou stránkou. Studoval jsem je s velkým zaujetím a byly mi vytvoreny veškeré podmínky, abych se mohl ucit i na mrtvolách. Na Západe se má za to, že tibetští lámové tela zásadne neotvírají. Panuje domnenka, že tibetské lékarství je zaostalé, nebot lámové lékari se omezují na zásahy na povrchu tela. To není pravda. Souhlasím s tím, že bežný láma tela neotvírá, že je to proti jeho presvedcení. Mezi námi však byla zvláštní skupina lámu, do níž jsem patril i já, kterí byli k provádení operací vyškoleni, a to takových operací, které možná presahovaly i pole pusobnosti západní vedy.
Na Západe se mimochodem verí i tomu, že tibetská medicína ucí, že muži mají srdce na jedné strane a ženy na druhé. Nic nemuže být smešnejšího. Takovou informaci vnesli na Západ lidé, kterí o tom, o cem píší, nemají žádnou skutecnou znalost, protože nekteré z nákresu, na které se odvolávají, se týkají tel astrálních, což je neco úplne jiného. To se však této knihy už netýká.
Moje výuka byla skutecne intenzivní, nebot jsem musel zvládnout nejen speciální medicínské a chirurgické predmety, ale i veškeré svaté písmo, protože být lámou lékarem znamenalo projít i u zkoušek náboženské povahy, stát se plne zpusobilým knezem. Bylo proto treba studovat oba obory naráz a to vyžadovalo dvojnásobné úsilí. Z toho jsem nemel moc velkou radost!
Všechno však zajisté nebyla drina. Zúcastnil jsem se mnoha výprav do vyšších oblastí Tibetu (Lhasa leží v nadmorské výšce 3 660 metru) za sberem lécivých rostlin, nebot základ našeho medicínského pusobení byl postaven na úcinku bylin a v Cokpori jsme jich meli vždycky na sklade nejméne šest tisíc druhu. My Tibetané jsme presvedceni, že toho víme o lécbe bylinami víc než lidé kdekoliv jinde na svete. Ted, když jsem svet nekolikrát projel, se ve mne toto presvedcení ješte posílilo.
Behem nekolika svých cest do vyšších poloh Tibetu jsem létal v dracích, kterí unesou cloveka, vznášel se nad rozeklanými vrcholy vysokohorských hrebenu a prehlížel krajinu do dálky mnoha a mnoha kilometru. Zúcastnil jsem se rovnež pametihodné expedice do témer nedostupných koncin Tibetu, do nejvyšších cástí vysokohorské oblasti Cang Tangu. Zde jsme my clenové expedice objevili velice odlehlé údolí vklínené mezi skalní rozsedliny a zateplené vecnými ohni Zeme, které zpusobovaly, že vroucí vody vybublávaly na povrch a spojovaly se do vodního toku. Narazili jsme tam také na velkolepé mesto, jehož polovina byla vystavena horkému vzduchu skrytého údolí a druhá pulka pohrbena pod pruzracným ledovcem. Ten led byl tak cirý, že opacná strana mesta pres nej byla videt jako pres nejcistší vodu. Cást mesta, v níž led roztál, byla témer neporušená. Cas byl k budovám opravdu milosrdný. Nehybný vzduch, daný bezvetrím, domy ochránil pred škodlivými úcinky trení. Procházeli jsme temito ulicemi jako první lidé krácející tudy po mnoha tisících letech. Volne jsme se procházeli po domech, které vyhlížely, jako by cekaly na majitele. Když jsme se ale podívali blíže a spatrili podivné zkamenelé kostry, uvedomili jsme si, že to je mrtvé mesto. Bylo v nem množství fantastických prístroju, z nichž bylo patrné, že toto skryté údolí bývalo kdysi domovem civilizace o mnoho vyšší, nežli je kterákoli žijící na Zemi v soucasnosti. Nezvratne nám to dokázalo, že ve srovnání s lidmi tohoto zašlého veku jsme jako divoši. Ale o onom meste se rozepíši podrobneji.
Když jsem byl ješte docela malý, prodelal jsem zvláštní operaci zvanou otevrení tretího oka. Behem ní mi byla doprostred cela vsazena tríska z tvrdého dreva, napuštená zvláštním bylinným roztokem, aby se navodila stimulace urcité žlázy umožnující posílení jasnovideckých schopností. Zretelne jasnovidný jsem se už narodil, ale po této operaci se staly mé schopnosti skutecne mimorádnými a dokázal jsem videt okolo lidí auru, jako by byli zahaleni do plamenu proudících barev. Z techto aur jsem umel vycíst jejich myšlenky, co je bolí, v co doufají i ceho se bojí. Nyní, když jsem z Tibetu odešel, se snažím zainteresovat západní lékare na výrobe zarízení, které by kterémukoli lékari nebo chirurgovi umožnilo spatrit lidskou auru v jejím skutecném barevném vzezrení. Vím, že jakmile budou mít lékari možnost auru videt, poznají, co cloveku ve skutecnosti je. Takže odborník pozorováním barev a podle obrysu pohybujících se pruhu muže presne urcit, jakou chorobou dotycný trpí. A co víc - lze ji stanovit ješte drív, než se na vlastním fyzickém tele jakkoli viditelne projeví, protože aura vykazuje prítomnost rakoviny, TBC a dalších nemoct o mnoho mesícu drív, než dojde k napadení fyzického tela. Když tedy má lékar k dispozici ješte pred vypuknutím nemoci tak vcasné varování, muže ji hned zacít lécit a neomylne vylécit.
Ke svému zdešení a velmi hluboké lítosti jsem zjistil, že západní lékare to vubec nezajímá. Všechny tyto záležitosti spojují s magií, ackoli se týkají pouze prostého zdravého rozumu. Kterýkoli inženýr ví, že dráty vedoucí vysoké napetí mají okolo sebe korónu. Stejne tak ji má i lidské telo a je to úplne bežná fyzikální záležitost, kterou chci specialistum ukázat. Oni ji však zavrhují. A to je tragické. Ale cas nazraje. Tragédie spocívá v tom, že ješte tolik lidí bude muset zbytecne umírat, než ten cas prijde. Trináctý dalajláma byl muj ochránce. Narídil, aby mi pri studiu a výcviku byla poskytnuta veškerá možná asistence. Dal pokyn, aby do me bylo nasoukáno tolik znalostí, co se jich do me vejde, a krome bežné ústní výuky jsem byl rovnež ucen v hypnóze a pomocí ruzných dalších vyucovacích technik, o nichž není nutné se zminovat. O nekterých se však prece jen v této knize nebo ve tretím oku pojednává. Ostatní jsou natolik neobvyklé a neuveritelné, že cas dosud není zralý ani k tomu, aby se o nich
dalo mluvit.
Díky své jasnovidecké síle jsem mohl být Nejvyššímu pri mnoha príležitostech velice užitecný. Býval jsem ukryt v jeho audiencní síni, abych mohl z aury urcitého cloveka odezrít jeho skutecné myšlenky a úmysly. Delalo se to proto, aby se overilo, zda to, co návštevník ríká, se shoduje s tím, co si myslí, zvlášte pokud se jednalo o cizí státníky. Byl jsem nevideným pozorovatelem i tehdy, když Velký trináctý prijímal cínskou delegaci, a byl jsem jím i behem návštevy jednoho Anglicana. Pri této príležitosti jsem témer selhal vzhledem k úžasu, který se me zmocnil pri pohledu na oblecení onoho muže - bylo to moje úplne první setkání s evropským zpusobem odívání!
Studium bylo dlouhé a namáhavé. Pres den i behem noci jsme museli navštevovat chrámové bohoslužby. Mekké lužko nám nebylo dopráno. Každý se samotársky zachumlal do své houne a usínal na zemi. Ucitelé byli skutecne prísní a museli jsme se opravdu ucit a umet veškerou látku nazpamet. Nemeli jsme žádné sešity, všechno jsme se ucili zpameti.
Studoval jsem i metafyzické predmety. Zvládl jsem je do hloubky. At už to bylo jasnovidectví, astrální cestování ci telepatie, všechno jsem vstrebal. Behem jednoho ze svých iniciacních stadií jsem navštívil tajné jeskyne a chodby pod Potalou, o nichž bežný clovek nemá ani potuchy. Jsou to pozustatky dávné civilizace, sahající témer za hranici pameti, alespon pameti racionální. Na stenách tam byly obrazové záznamy létajících stroju a mimozemských predmetu. V další fázi tohoto zasvecení jsem shlédl peclive zachovalá tela obru, dlouhá tri a pul a ctyri a pul metru. I já jsem byl poslán na druhou stranu smrti, abych se presvedcil, že žádná smrt neexistuje, a když jsem se vrátil, stal jsem se Uznaným prevtelením s hodností opata. Nechtel jsem ale být opatem pripoutaným k lámaserii. Chtel jsem být lámou, který se muže volne pohybovat a pomáhat druhým, jak predpovedi ostatne urcily, že bude. A tak mi byla hodnost lámy potvrzena samotným dalajlámou a jím jsem byl také pridelen do Potaly ve Lhase. Muj výcvik pokracoval i potom - ucil jsem se ruzným oborum západní vedy, jako je optika a další podobné obory. Nakonec však ale prece jen nadešel cas, kdy jsem byl ješte jednou povolán k dalajlámovi a dostal pokyny.
Rekl mi, že jsem se naucil všechno, co bylo možné se v Tibetu naucit, a že nadešel cas, abych odjel a opustil všechno, co jsem mel rád, všechno, na cem mi záleželo. Sdelil mi, že dal vyslat zvláštní posly do Cchun-cchingu aby me zapsali v tomto cínském meste jako studenta medicíny a chirurgie. Srdce me bolelo, když jsem od Nejvyššího odcházel a ubíral se za svým ucitelem, lámou Mingjurem Tundrupem, a když jsem mu zvestoval, co bylo rozhodnuto. Pak jsem se vypravil i do domu rodicu, abych jim také sdelil, co se stalo, že mám opustit Lhasu. Dny letely, až nadešel poslední, kdy jsem se z Cokpori vydal na cestu, naposled uvidel Mingjura Tundrupa v tele a vyjel ze svatého mesta Lhasy smerem k vysokohorským prusmykum. A když jsem se ohlédl, poslední vec, kterou jsem spatril, byl symbol: nad zlatými strechami Potaly se vznášel osamelý drak.
KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese
Dr. T Lobsang Rampa, 1995
Translation Jitka Badoucková, 1995
ISBN 80-85320-55-X
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
