Z nekonečné rozmanitosti fenoménů, jimiž příroda obdařuje naše smysly, neexistuje žádný, který naplňuje naše mysli větším úžasem než nepochopitelně komplexní pohyb, jenž celkově nazýváme lidským životem. Jeho záhadný původ je navždy zahalen závojem minulosti, jeho povaha je díky nekonečné složitosti nepochopitelná a jeho cíl je skryt v nezměřitelných hloubkách budoucnosti. Odkud pochází? Co to je? Kam směřuje? To jsou velké otázky, na které učenci ve všech dobách hledali odpověď.
Moderní věda říká: Slunce je minulost, Země je přítomnost, Měsíc je budoucnost. Pocházíme z rozžhavené hmoty a ve zmrzlou hmotu se proměníme. Zákon přírody je nemilosrdný - rychle a neodolatelně směřujeme ke své záhubě. Lord Kelvin, ve svých hlubokých úvahách, nám vyměřuje krátké rozpětí života, zhruba šest milionů let. Po této době Slunce začne vyhasínat a jeho životodárné teplo bude ubývat a z naší Země bude hrouda ledu, ženoucí se věčnou nocí. Ale nebuďme z toho zoufalí. Zůstane na ní jiskřička života a bude naděje na roznícení nového života na nějaké vzdálené hvězdě. Zdá se, že tato úžasná možnost skutečně existuje, jak můžeme usuzovat z překrásných experimentů profesora Dewara s kapalným vzduchem, které ukazují, že zárodky organického života nejsou ničeny chladem, bez ohledu na to, jak je intenzivní; tudíž mohou být přenášeny mezihvězdným prostorem. Mezitím radostné světlo vědy a umění, nabývající na intenzitě, nám bude svítit na cestu a odhalí nám zázraky a tato potěšení nám dají zapomenout na chmurnou budoucnost.
Ačkoli možná nikdy nebudeme schopni pochopit lidský život, víme určitě, že je to pohyb, ať je jeho povaha jakákoli. Existence pohybu v sobě nevyhnutelně zahrnuje těleso, které se pohybuje, a hybnou sílu. Proto všude tam, kde je život, je i hmota uváděná do pohybu silou. Každá hmota má setrvačnost, každá síla má tendenci trvat. Vzhledem k této obecné vlastnosti a podmínce, každé těleso, ať je v klidu nebo v pohybu, má sklon zůstat ve stejném stavu, a síla, kdekoli se projeví, a ať je její příčinou cokoli, vytváří ekvivalentní opačnou sílu. Z toho absolutně nutně vyplývá, že každý pohyb v přírodě musí být rytmický. Na tuto jednoduchou pravdu již dávno poukázal Herbert Spencer, jenž k ní dospěl poněkud odlišným procesem uvažování. Je obsažen ve všem, co si dokážeme představit - v pohybu planet, v přílivu a odlivu, v ozvěně, v pohybu kyvadla, v oscilacích elektrického proudu a v nekonečně proměnlivém fenoménu organického života. Nesvědčí o tom i celý lidský život? Narození, růst, stárnutí a smrt jednotlivce, rodiny, rasy nebo národa: co jiného je to než rytmus? Všechny manifestace života, dokonce i v těch nejspletitějších formách, jakkoli komplikované a nevyzpytatelné, jsou jenom pohybem, který podléhá stejným obecným zákonům, jimiž se řídí fyzikální vesmír.
[Viz Nikola Tesla: Colorado Spring Notes, str. 334, fotografie X.]
OBR. 1. SPALOVÁNÍ DUSÍKU V ATMOSFÉŘE.
Poznámka k obr. 1. – Tento efekt je produkován výbojem elektrického oscilátoru, který dává dvanáct milionů voltů. Elektrické napětí, které kmitá s frekvencí 100 tisíc cyklů za sekundu, vybuzuje za normálních podmínek inertní dusík a způsobuje, že se slučuje s kyslíkem. Výboj ve formě plamene, který je zobrazen na fotografii, měří napříč 65 stop.
Když mluvíme o člověku a uvažujeme o lidstvu jako celku, dříve než začneme na ně uplatňovat vědecké metody při studiu jeho pohybu, musíme toto přijmout jako vědecký fakt. Ale může dnes někdo pochybovat o tom, že miliony jednotlivců a všechny nespočetné typy a povahy tvoří entitu, jednotku? Ačkoli myslíme a jednáme svobodně, jsme drženi pohromadě jako hvězdy na obloze s neoddělitelnými vazbami. Tyto vazby nemůžeme vidět, ale můžeme je cítit. Když se říznu do prstu, cítím bolest: Tento prst je mou součástí. Když vidím zraněného přítele, cítím také bolest: můj přítel a já jsme jedno. A nyní vidím, že je sražen k zemi nepřítel, kus hmoty, který mě v celém vesmíru nejméně zajímá: a přesto mě to zarmoutí. Není to důkazem toho, že každý z nás je pouze částí celku?
Po celé věky byla tato myšlenka hlásána dokonale moudrými učeními různých náboženství pravděpodobně nikoli proto, aby zajistila mír a harmonii mezi lidmi, ale jako hlubokou pravdu. Buddhisté ji vyjadřují jedním způsobem, křesťané jiným, ale obě říkají to samé: Všichni jsme jedno. Metafyzické důkazy však nejsou to jediné, co můžeme přinést na podporu této myšlenky. Také věda rozpoznává toto propojení oddělených jednotlivců, ačkoli ne ve zcela stejném smyslu jako připouští, že slunce, planety a měsíce souhvězdí jsou jedním tělesem. Nemůže být pochyb o tom, že to bude experimentálně potvrzeno v budoucnosti, až naše prostředky a metody zkoumání fyzikálních a dalších stavů a fenoménů budou přivedeny k větší dokonalosti. Kromě toho: tato lidská bytost bude žít stále. Jedinec je pomíjivý, rasy a národy přicházejí a odcházejí, ale člověk zůstává. Zde leží hluboký rozdíl mezi jednotlivcem a celkem. Zde také leží částečné vysvětlení mnohých z těch úžasných fenoménů dědičnosti, které jsou výsledkem mnoho století trvajícího slabého, ale vytrvalého vlivu.
Představme si člověka jako hmotu, na níž působí síla. Přestože pohyb, který tato síla vyvolává, nemá posuvnou povahu, z níž vyplývá změna místa, jsou na něho aplikovatelné obecné zákony mechanického pohybu, a energie, spojená s touto hmotou, je měřitelná v souladu s dobře známými principy: jedna polovina hmotnosti krát druhá mocnina rychlosti. Tak například dělová koule, která je v klidu, má určité množství energie ve formě tepla, které lze změřit. Představme si, že se koule skládá z nespočetného množství nepatrných částic, nazývaných atomy nebo molekuly, které vibrují, nebo rotují navzájem kolem sebe. Určíme jejich hmotnosti a rychlosti a z nich vypočítáme energii každé z těchto částic. Sečtením těchto energií získáme představu o celkové tepelné energii obsažené v kouli, která je pouze zdánlivě v klidu. V čistě teoretickém odhadu může být tato energie vypočítána vynásobením poloviny celkové hmotnosti - která je polovinou součtu všech hmotností částic - kvadrátem průměrné rychlosti jednotlivých částic. Podobným způsobem můžeme vypočítat lidskou energii: polovinu hmotnosti člověka vynásobit kvadrátem rychlosti, kterou dosud nejsme schopni spočítat. Ale náš deficit této vědomosti nic nemění na pravdivosti mých závěrů, které spočívají na pevných základech, že stejné zákony hmoty a síly ovládají celou přírodu.
Avšak člověk není obyčejná hmota, skládající se z rotujících atomů a molekul, která obsahuje pouze tepelnou energii. Člověk je hmotou, jež má jisté vyšší kvality: je nadán rozumem. Jeho hmota, jako voda ve vlnícím se oceánu, se neustále vyměňuje - nová zaujímá místo staré. Nejen to, ale on roste, rodí se a umírá, takže se jeho hmotnost mění co do objemu a hustoty. Co je ze všeho nejpodivuhodnější, je schopen zvyšovat nebo snižovat svoji rychlost pohybu pomocí záhadné síly, kterou získává z energie jiných substancí a přeměňuje ji na pohybovou energii. Ale v tuto chvíli můžeme ignorovat tyto pomalé změny a předpokládat, že lidská energie je dána součinem poloviny hmotnosti a čtverce jisté hypotetické rychlosti. Jako standard můžeme vzít jakoukoli rychlost, ale - v souladu s touto koncepcí - musíme dojít k závěru, že velkým problémem vědy je, a vždy bude, zvětšit energii takto definovanou. Před mnoha lety, podnícen četbou velice zajímavé Draperovy práce "History of the Intelectual Development of Europe", tak živě líčící lidský pohyb, jsem došel k přesvědčení, že vyřešení tohoto věčného problému musí být hlavním úkolem muže vědy. Některé výsledky mého vlastního úsilí na tomto poli se pokusím zde stručně popsat.
Schéma a. Tři způsoby zvyšování lidské energie
Nechť ve schématu A M představuje hmotnost člověka. Tato hmotnost je poháněna jedním směrem silou f, jíž se staví na odpor zčásti třecí a zčásti záporná síla R, která působí přesně opačně a zpomaluje pohyb hmoty. Taková protichůdná síla je přítomna u každého pohybu a musí být brána v úvahu. Rozdíl mezi těmito dvěma silami je účinná síla, která hmotě M uděluje rychlost V ve směru šipky na přímce představující sílu f. V souladu s výše uvedeným je lidská energie dána součinem 1/2*M*V2, v němž M je celková hmotnost člověka a V je jistá hypotetická rychlost, kterou - za současného stavu vědy - nejsme schopni přesně definovat a vypočítat. Zvýšení lidské energie je tudíž ekvivalentní ke zvýšení tohoto součinu a, jak snadno pochopíte, existují pouze tři možné způsoby, jak toho docílit, jak je ilustrováno na výše uvedeném obrázku. První způsob, který je ukázán na horním obrázku, je zvýšení hmotnosti (jak je naznačeno tečkovanou kružnicí), přičemž obě protichůdné síly zůstanou stejné. Druhým způsobem je zmenšení zpomalující síly R na hodnotu r, kde hmotnost a urychlující síla zůstávají stejné, jak je schématicky znázorněno na prostředním obrázku. Třetí způsob, který je ilustrován třetím obrázkem, je zvýšení poháněcí síly f na hodnotu F, zatímco hmotnost M a zpomalující síla zůstávají nezměněné. Evidentně existují pevné limity, pokud jde o zvyšování hmotnosti a snižování zpomalující síly, ale urychlující síla může být zvyšována neomezeně. Každé z těchto tří možných řešení představuje jiný aspekt hlavního problému zvyšování lidské energie. Tyto tři aspekty budeme řešit jako samostatné problémy.
PRVNÍ PROBLÉM: JAK ZVÝŠIT LIDSKOU HMOTNOST - SPALOVÁNÍ ATMOSFERICKÉHO DUSÍKU
Z obecného pohledu, zjevně existují dva způsoby zvýšení hmotnosti lidstva: za prvé, zvyšování a udržování těch sil, které napomáhají k jejímu zvyšování, za druhé, vzdorováním a snižováním těch sil, jež mají tendenci tuto hmotnost zmenšovat. Hmotnost bude zvýšena starostlivou péčí o zdraví, zajištěním dostatku potravy, umírněností, pravidelností návyků, podporou sňatků, svědomitou péčí o děti a, obecně řečeno, dodržováním všech pravidel a zákonů náboženství a hygieny. Ale při přidávání nové hmotnosti ke staré existují opět tři možnosti. Buď má přidaná hmotnost stejnou rychlost jako ta stará, nebo má nižší nebo vyšší rychlost. Abychom získali představu o důležitosti těchto případů, představme si vlak složený, řekněme, ze sta lokomotiv a předpokládejme, že ke zvýšení energie pohybující se hmoty byly k vlaku přidány čtyři další lokomotivy. Jestliže se tyto lokomotivy pohybují stejnou rychlostí, jakou jede vlak, celková energie vlaku se zvýší o čtyři procenta; pokud se pohybují poloviční rychlostí, energie se zvýší pouze o jedno procento; a když se pohybují dvojnásobnou rychlostí, energie se zvýší o šestnáct procent. tato jednoduchá ilustrace ukazuje, že nejdůležitější je přidávat hmotnost o vyšší rychlosti. Jestliže jsou například děti stejně poučení jako jejich rodiče, - to jest představují hmotu o "stejné rychlosti" - potom se energie zvýší úměrně k jejich počtu.
Když jsou méně inteligentní nebo vzdělaní, čili představují hmotnost o "nižší rychlosti", potom zisk energie bude velmi malý; ale pokud budou vzdělanější, neboli budou představovat hmotu o "vyšší rychlosti", potom nová generace značně přispěje ke zvýšení lidské energie. Každému přidání hmotnosti o "nižší rychlosti" za nezbytnou hranicí, vyžadovanou zákonem, kterou lze vyjádřit příslovím, "Mens sana in corpore sano", by mělo být vytrvale bráněno. Například, pouhý rozvoj svalů, který je cílem na některých našich vysokých školách, považuji za ekvivalentní k přidávání hmotnosti o "nižší rychlosti" a nebudu to dále komentovat, ačkoli mé názory byly jiné, když jsem sám byl studentem. Přiměřené cvičení, zajišťující správnou rovnováhu mezi myslí a tělem a vyšší výkonnost, je ovšem žádoucí. Výše uvedený příklad ukazuje, že nejlepších výsledků dosáhneme pomocí vzdělání, čili zvýšením "rychlosti" nově přidané hmoty.
Naopak, je samozřejmé, že všechno, co je proti náboženskému učení a zákonům hygieny, přispívá ke zpomalování hmoty. Whisky, víno, čaj, káva, tabák a další podobné stimulující látky jsou zodpovědné za zkrácení životů mnohých a měly by být užívány umírněně. Ale nedomnívám se, že lze doporučit striktní represivní opatření, proti zlozvykům, které se vytvářely po mnoho generací. Je moudřejší nabádat k umírněnosti než k abstinenci. Na tyto stimulanty jsme si zvykli a jestliže má být taková reforma účinná, musí být pomalá a postupná. Ti, kdož věnují svou energii k takovým cílům, by mohli být mnohem užitečnější, kdyby obrátili své úsilí jiným směrem, například k opatřování čisté vody.
Na každou osobu, která zemře následkem nadměrného požívání stimulantů, nejméně tisíc lidí zemře v důsledku pití znečištěné vody. Tato drahocenná tekutina, jež do nás denně vlévá nový život, je na druhé straně prostředkem, skrze nějž do našich těl vstupuje nemoc a smrt. Smrtonosné choroboplodné zárodky, obsažené ve vodě, jsou o to strašnější, že svoji fatální práci vykonávají nepozorovaně. Zpečeťují náš osud, zatímco se těšíme ze života. Většina lidí je tak nevědomá nebo bezstarostná při pití vody a důsledky tohoto jsou tak katastrofální, že filantropové mohou stěží svého úsilí použít lépe než k osvětě těch, kteří se tímto způsobem poškozují. Systematickým čištěním a sterilizací pitné vody by se lidská hmotnost značně zvýšila. Mělo by se stát pevným pravidlem - které by mohlo být vymáháno zákonem - převářet nebo jinak sterilizovat pitnou vodu v každé domácnosti a na veřejných místech. Pouhá filtrace neposkytuje dostatečnou bezpečnost proti infekci. Všechen led pro vnitřní použití by měl být připravován z důkladně sterilizované vody. Důležitost eliminace zárodků nemocí z vody ve městech je všeobecně uznávána, ale pro zlepšení existujících podmínek se dělá málo, protože dosud nebyla předložena uspokojivá metoda sterilizace velkého množství vody.
Zdokonalenými elektrickými zařízeními jsme nyní schopni vyrábět ozón ve velkém množství a zdá se, že tento ideální dezinfekční prostředek poskytuje šťastné řešení této důležité otázky.
Karban, obchodní ruch a vzrušení, zvláště na burze, jsou příčinou velkého snížení hmotnosti; tím víc, že jednotlivci, jichž se to týká, představují jednotky o vyšší hodnotě. Neschopnost rozeznat první příznaky choroby a její bezstarostné zanedbávání jsou důležitými faktory úmrtnosti. Tím, že si pečlivě všímáme každé nové známky přicházejícího nebezpečí a svědomitým úsilím o jeho odvrácení, nejen že se řídíme moudrými zákony hygieny v zájmu našeho blaha a úspěchu naší práce, ale také plníme vyšší morální povinnost. Každý by měl považovat své tělo za bezplatný dar od Boha, které miluje nade vše jako podivuhodné umělecké dílo nepopsatelné krásy a mistrovství, které je za lidskou představivostí, a tak jemné a křehké, že je může poškodit slovo, výdech, pohled nebo myšlenka. Nečistotnost, která rodí nemoc a smrt je nejen sebepoškozující, ale také vysoce nemorální zvyk.
Udržováním našich těl zdravých, bez infekce a v čistotě vyjadřujeme úctu k vyššímu principu, jímž byla naše těla stvořena. Ten, kdo se řídí pravidly hygieny v tomto duchu, praktikuje skutečné náboženství. Uvolněná morálka je strašné zlo, které otravuje mysl i tělo a je zodpovědná za velké snižování lidské hmotnosti v některých zemích. Mnohé z nich představují zvyky a tendence, které produkují podobně škodlivé výsledky. Například, společenský život, moderní vzdělání a zábavy žen, které je odvádějí od jejich povinností v domácnosti a od svých mužů, jsou odklonem od ideálu, snižují tvořivé síly a způsobují sterilitu a všeobecné oslabení rasy. Můžeme se zmínit o tisíci dalších zel, ale všechny dohromady nemohou vyvážit jedno zlo, jímž je nedostatek potravy, způsobený chudobou, krajní nouzí a bídou. Miliony lidí ročně umírají nedostatkem potravy, čímž se snižuje hmotnost. Dokonce v našich osvícených společenstvích, navzdory mnohému charitativnímu úsilí, existuje toto hlavní zlo. Zde nemám na mysli absolutní nedostatek potravy, ale nedostatek zdravé výživy. Jak poskytnout dobrou a vydatnou potravu, je tudíž nejdůležitější otázkou dne. Z hlediska obecných principů je pěstování dobytka, jako prostředek k poskytování potravy, problematické, protože, ve smyslu výše uvedeném, musí nepochybně vést k přidání hmoty o "nižší rychlosti".
Je jistě vhodnější pěstovat zeleninu a domnívám se, že vegetariánství je chvályhodný odklon od barbarského zvyku. Že můžeme existovat na rostlinné potravě a vykonávat svou práci dokonce lépe není teorie, ale dobře prokázaná skutečnost. Mnoho ras, žijících téměř výhradně na zelenině mají lepší tělesnou konstituci a větší sílu. Není pochyb o tom, že některé druhy rostlinné stravy, jako jsou ovesné vločky, jsou mnohem výživnější než maso a nadřazené z hlediska fyzické a psychické výkonnosti. Kromě toho, taková potrava zatěžuje naše zažívací orgány mnohem méně a činí z nás lidi družnější, soutěživější a úspěšnější. Z pohledu na tato fakta by mělo být vynakládáno co největší úsilí k zastavení svévolného a krutého zabíjení zvířat, které je zhoubné pro naši morálku. Abychom se osvobodili od zvířecích instinktů a choutek, které nás udržují dole, měli bychom začít u samých kořenů, z nichž vyrůstáme: měli bychom provést radikální reformu povahy naší stravy.
Zdá se, že neexistuje filozofická nezbytnost pro potravu. Můžeme vytvořit organizovaný život bez potravy a odvodit všechnu energii, kterou potřebuje pro výkon svých životních funkcí z okolního média. V krystalu máme jasný důkaz existence tvárného životního principu a ačkoli nemůžeme pochopit život krystalu, není ničím menším než živým bytím. Vedle krystalů mohou existovat jiné podobné individualizované materiální systémy bytí, možná plynné povahy, nebo mohou být složeny ze substance ještě jemnější. Z perspektivy této možnosti - nebo dokonce pravděpodobnosti - nemůžeme jednoznačně popřít existenci organizovaného života na planetě jenom proto, že podmínky tam jsou nevhodné pro život, jak jej chápeme my. Dokonce ani nemůžeme s jistotou tvrdit, že některé z těchto forem života nejsou přítomny zde, v našem světě, v našem středu, protože jejich konstituce a životní projevy mohou být takové povahy, že je nejsme schopni postřehnout.
Výroba umělé potravy jako prostředku ke zvětšení lidské hmoty se přirozeně sama nabízí, ale přímé pokusy o poskytnutí výživy tohoto druhu mi nepřipadají racionální, alespoň v současné době. Je velmi pochybné, zdali můžeme na této potravě prospívat. Jsme výsledkem postupného přizpůsobování se, které trvalo celé věky, a nemůžeme radikálně změnit svou výživu bez nepředvídaných a, se vší pravděpodobností, katastrofálních důsledků. O takový nejistý experiment bychom se neměli ani pokoušet. Mnohem lepší se mi jeví najít způsoby, jak zvýšit výnosnost půdy. Důvodem pro to je také snaha o zachování lesů, jíž nelze podceňovat, a v této spojitosti také využití energie vody pro účely přenosu elektrické energie, což nás do značné míry zbaví nutnosti pálit dřevo, a tudíž přispěje k zachování lesů. Ale tato a podobná opatření mají svá omezení.
Abychom získali vyšší produktivitu z půdy, musí být účinně zúrodňována umělými prostředky. Otázka produkce potravin bude potom nahrazena otázkou, jak nejlépe zúrodnit půdu. Co dělá půdu půdou, je zatím tajemství. Vysvětlení jejího původu je pravděpodobně ekvivalentní k vysvětlení původu samotného života. Skály, rozrušené vlhkem a teplem a větrem a počasím, samy o sobě nebyly schopny udržet život.
Vyvstaly nějaké nevysvětlené podmínky a začal působit nějaký nový princip a byla vytvořena první vrstva, schopná živit nižší organismy, jako jsou mechy. Tyto, svým životem a smrtí, dodaly půdě více život podporujících vlastností, aby zde mohly přežít vyšší organismy, a tak dále a tak dále, až se mohlo začít dařit vysoce rozvinutým rostlinám a zvířatům. Přestože existují na to teorie, dokonce ani nyní není shoda v tom, jak dochází ke zúrodňování půdy. Jisté však je, že půda nemůže donekonečna nést život, a musí být nalezen způsob, jak ji zásobit substancemi, které z ní byly vytaženy rostlinami.Hlavními a nejhodnotnějšími látkami mezi nimi jsou sloučeniny dusíku a jejich levná výroba je tudíž klíčem k řešení důležitého potravinového problému. Naše atmosféra obsahuje nevyčerpatelné množství dusíku a kdybychom jej dokázali oxidovat a vyrábět tyto sloučeniny, mělo by to nevyčíslitelný užitek pro lidstvo.
Kdysi dávno tato myšlenka silně podnítila představivost vědců, ale účinné prostředky k dosažení tohoto výsledku nemohly být nalezeny. Řešení problému bylo považováno za extrémně obtížné z důvodu neobyčejné inertnosti dusíku, který se odmítá slučovat dokonce i s kyslíkem. Ale zde nám přichází na pomoc elektřina. Dřímající slučitelnost prvku je možné probudit elektrickým proudem určitých vlastností. Tak jako kus uhlí, který může být v kontaktu s kyslíkem po celá staletí, aniž by hořel, bude reagovat, jakmile bude zapálen, bude hořet dusík, pokud bude vybuzem elektřinou. Do nedávna jsem však ani já neměl úspěch, když jsem vyráběl elektrické výboje, s vybuzováním atmosferického dusíku, ačkoli jsem na vědecké přednášce v květnu 1891 předváděl novou formu výboje nebo elektrického ohně, který, vedle toho, že byl schopen generovat velké množství ozónu, měl zvláštní vlastnost, jak jsem poznamenal, vybuzovat chemické reakce. Tyto elektrické výboje byly tehdy jenom tři nebo čtyři palce dlouhé a jejich chemické účinky byly podobně velmi slabé a proces oxidace dusíku byl tudíž nehospodárný. Otázkou bylo, jak tyto účinky zintenzivnit. Evidentně bylo třeba vyrábět elektrický proud zvláštních vlastností, aby byl proces spalování dusíku efektivnější.
Prvního velkého pokroku při zajišťování chemické aktivity při elektrickém výboji bylo dosaženo, když byl použit proud o extrémně vysoké frekvenci. To bylo důležité zdokonalení, ale praktické důvody brzy postavily konečné limity pokroku v tomto směru. Potom byly zkoumány účinky elektrického napětí proudových impulsů, jejich tvaru a dalších vlastností. Potom byl studován vliv atmosferického tlaku, teploty, přítomnosti vody a dalších těles, a tak byly postupně zajištěny nejlepší podmínky pro nejintenzivnější chemickou reakci a vysokou účinnost při elektrickém výboji. Zdokonalování přirozeně nebylo rychlé, úspěch se dostavil po malých krůčcích. Plameny byly větší a větší a jejich oxidační schopnosti byly stále intenzivnější. Od bezvýznamného výboje, dlouhého několik palců, se vyvinul v úžasný elektrický fenomén, burácející plamen, pohlcující atmosferický dusík a měřící šedesát nebo sedmdesát stop. Dosud nebyly vyčerpány všechny možnosti zdokonalení, ale představu o tom, do jaké míry bylo mé úsilí odměněno, můžete získat při pohledu na Obr. 1 (str. 176), který - se svým titulkem - nepotřebuje vysvětlení. Výboj, podobný plameni, je vytvářen pomocí entenzivních elektrických oscilací, které procházejí cívkou, a prudce zmítá elektrizovanými molekulami vzduchu. Tímto způsobem je vytvářena silná slučivost mezi dvěma normálně netečnými složkami atmosféry a ty se slučují snadno, dokonce i tehdy, když nejsou dělána další opatření pro zintenzivnění chemické reakce během výboje.
Při výrobě sloučenin dusíku touto metodou bude ovšem využito všech prostředků ke zintenzivnění reakce a k zvýšení účinnosti tohoto procesu a bude zajištěno zvláštní uspořádání pro zachycování vytvořených sloučenin, protože jsou obecně nestabilní, dusík se po krátké době stává opět inertním. Pára je jednoduchý a účinný prostředek pro trvalé upoutání sloučenin. Výsledek ilustrovaný na obrázku umožňuje oxidovat atmosferický dusík v neomezeném množství toliko využitím levné mechanické síly a jednoduchého elektrického přístroje. Tímto způsobem lze levně vyrábět sloučeniny dusíku po celém světě v jakémkoli množství a pomocí těchto sloučenin zúrodňovat půdu a mnohonásobně zvyšovat její produktivitu. Touto cestou lze získat nadbytek levných a zdravých potravin, nikoli umělých, ale takových, na které jsme zvyklí. Tento nový a nevyčerpatelný zdroj potravy přinese lidstvu nezměrný užitek, protože enormně přispěje ke zvýšení hmotnosti lidstva a tím ke zvýšení lidské energie. Doufám, že brzy svět spatří začátek průmyslu, jehož význam bude největší od objevu zpracování železa.
- pokračovanie -
Nikola Tesla
Preklad: Ladislav Kopecký
Zdroj: Kopecky.rtyne.net
Všetky časti seriálu nájdete postupne na tejto adrese.
