Důsledky můžeme vidět již nyní.
Připadá mi, že západní civilizace v posledních letech ztrácí jiskru a evropská ekonomika, věda a výzkum stagnuje.
Citace z Vítejte na Zemi – multimediální ročenky životního prostředí:
Předběžná opatrnost
„Lze-li vzhledem k okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmějí být pochybnosti, zda k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit. To znamená, že je třeba učinit veškerá opatření, aby se zabránilo možným negativním vlivům určité činnost, ačkoli není vždy k dispozici dostatek přesných a nepochybných údajů dokazujících, že taková činnost negativní vliv na životní prostředí skutečně mít bude.“
Pokud nevěříte vlastním očím, když čtete výše uvedený text, jste jím zřejmě stejně konsternováni jako já. Ano, lze-li vzhledem k okolnostem předpokládat… jsou jakákoliv opatření a jakékoliv náklady, nutné k odvrácení tohoto hypotetického nebezpečí bezodkladně vynaložitelné, bez ohledu na možné pochybnosti! Být zainteresovaný v průmyslu zelené loby, budu OSN, které je autorem této normy, líbat nohy a vzývat je jako ochranného boha zeleného mamonu.
Než jsem četl svrchu uvedenou normu, jsem slovní spojení vědecký konsensus nechápal, protože jsem si naivně myslel, že všeobecně uznávanou metodou vědecké práce je Popperův princip. Pro připomenutí, zde je znění slavné poučky Karla Raimunda Poppera: „Vědecké teorie jsou ověřitelné. Ověřitelné teorie je možné na základě ověřovacího postupu zamítnout (a nahradit teoriemi jinými).“ To je ovšem s principem předběžné opatrnosti v příkrém rozporu.
A jak si stojí ve světle Popperova pravidla „vědecký konsensus“? Je možné testovat tvrzení, které je založeno na společném mínění skupiny lidí, označujících se za vědce? Ano je, samozřejmě. Je však možné toto tvrzení vyvrátit? I když se podaří získat nový, jiný a diametrálně odlišný „vědecký konsensus“ tak ne. Tvrzení na základě vědeckého koncensu je tedy nevyvratitelné a tudíž se nejedná o vědeckou teorii. Můžeme hovořit o názoru skupiny lidí (chcete-li vědců), přesvědčení, náboženství, chcete-li.
Jako příklad si vezměme globální oteplování (dále GO) a přijměme jako pracovní hypotézu, že se země otepluje. Jako důkaz tohoto tvrzení budiž například dopis 255 elitních vědců z americké Akademie věd tak, jak je uváděn v na blogu Romana Polacha. Což je myslím i velice hezký případ vědeckého konsensu 255 elitních vědců z americké Akademie věd. Že nevíte, o koho jde, ponechme zatím stranou.
Podstatou tohoto vědeckého konsensu totiž je, že současné globální oteplování je prokázaný fakt a je způsobeno člověkem. Důkazem má být asi známý (a mnohokrát zpochybněný) „hokejkový graf“, k němuž „se ztratila“ vstupní data a tudíž ho není možné ověřit.
Proto, třeba za použití výzkumů z Antarktidy, se tedy pokusíme teorii GO vyvrátit. A skutečně, teorie GO vykazuje zjistitelné rozdíly ve srovnání s experimentálními daty. Za normálních okolností by bylo třeba teorii GO revidovat tak, aby souhlasila s experimenty. V případě GO však stačí vědecký konsensus 255 elitních vědců z americké Akademie věd pro potvrzení GO, aby se, na základě principu předběžné opatrnosti, začala přijímat opatření, jež mají poškození zabránit. Třeba zákaz „edisonových žárovek“ v EU, nebo fotovoltaický boom v Česku a větrníkový v Německu.
A co s podílem člověka na GO? Zde není třeba poučky páně Poppera, vystačíme si s nástrojem páně Occkhama (františkán William z Ockhamu (1287–1347) jakožto princip logické úspornosti: Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem. (Entity se nemají zmnožovat více, než je nutné.) Stačí uvažovat přírodní vlivy, a to především vliv pohybu Země ve vesmírném prostoru, polohu vůči Slunci a vliv Slunce samotného a popřípadě i kosmického záření, jako dostatečné vysvětlení všech klimatických změn v celé historii Země. A tyto klimatické změny byly daleko dramatičtější, než nyní. Člověka do nich zahrnovati netřeba.
Pominu-li tedy, že princip předběžné opatrnosti nahrává panikářům a vyšinutým jedincům k realizaci jejich paranoidních vizí, je nejhorším důsledkem to, že se pavědecká metoda „vědeckého konsensu“ stává všeobecně přijímanou metodou „dokazování“ „vědeckých“ teorií.
Důsledky můžeme vidět již nyní. Připadá mi, že západní civilizace v posledních letech ztrácí jiskru a evropská ekonomika, věda a výzkum stagnuje. Pokud je něco ještě unikátní (LHC v CERN třeba), hned se dostane sluchu panikářům, sice naprosto neznalým problematiky, ale o to „předběžně opatrnějším“. Některé směry vědeckého zkoumání jsou v rámci „předběžné opatrnosti“ tabu, jiné preferované směry jsou zase typickými slepými uličkami, jakkoliv je to možná dobře míněno.
A co horšího, hloupneme. Nejsme schopni porozumět psanému textu. Naše obzory jsou díky internetu a globální dostupnosti informací prakticky neomezené, ale my nedokážeme (možná i zákonitě) s tímto informačním boomem pracovat a rozlišit podstatné od nepodstatného, pravdu od mystifikace a lži. Stále více lidí věří bulváru a bere jeho "informace" jako jedinou ověřenou pravdu, protože se to přece píše v novinách a viděli to v televizi. Ve světle tohoto, mě zjištění, že mnoho Evropanů je přesvědčeno, že elektřina vzniká v zásuvce ve zdi, a k čemu tedy elektrárny, ani příliš nepřekvapuje.
A závěr? Není optimistický. Myslím si skutečně, že se nacházíme na sestupné spirále. A pokud budeme slepě věřit závěrům „vědeckých koncensů“, řídit se „principem předběžné opatrnosti“ a nechat tím vším ohlupovat naše děti, naše civilizace, tak, jak ji známe, skončí. A dobře nám tak.
Aleš Dobrovolný
Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/
Súvisiace:
Seriál: Prečo mi je zle keď počujem: JE TO VEDECKY DOKÁZANÉ
http://www.miesta.net/rubrika/serial-preco-mi-je-zle-ked-pocujem-je-to-v...
