Andělé, archandělé, cherubíni a další biblické postavy se vrátily! Tvorové, nebo snad duchové? Nazývejme je raději bytosti z jiných sfér. Co je o nich již dávno známo, co se o jejich identitě lidé domnívají a co vědí dnes?
Podíváme-li se do různých naučných slovníků, encyklopedií, nebo bible, mnělo by nám být okamžitě jasno. Jsou to poslové Boží. Již sám název nám to napovídá. (Angelos-posel.) Začneme-li toto téma studovat v nejstarších dostupných knihách, dočteme se prakticky všude stejné informace jako v naučných slovnících. z dvacátého století. Byli to (a nebo snad stále jsou) bytosti o něco méně hutnějších těl nežli jsou těla lidská. Když se v biblických dobách někde objevili, byli obvykle pokládáni za obyčejné lidi. Aby jim bylo uvěřeno že jsou andělé museli o tom podat nějaký důkaz. Proto konali menší zázraky. Dokázali náhle zmizet, nebo naopak vstoupit lidem do snů. Také se ale mohli napít a najíst hmotné stravy, aniž by jejich jemná těla doznala nějaké újmy. Vždy se zjevili jen tam, kam je poslal Bůh. Po splnění božských úkolů zase odlétli nazpět do nebe, kde mají údajně svůj domov.
To je ve stručnosti vše co nám o andělích zanechali naši předkové od biblických dob až do konce dvacátého století. Nerad bych však opomněl velkou skupinu andělů strážných, která má zvláštní specializaci. Každý člověk má údajně svého anděla strážného který na něj celý život dává pozor.
Lidské představy o andělích se však v průběhu věků značně měnily. První kdo přišel do styku s andělem, byl praotec Adam.Byl i se svou družkou vyhnán jednou touto bytostí plamenným mečem ven z ráje. Podrobný popis, pokud vůbec Adam nějaký zanechal se díky dlouhé době která mezitím uplynula nezachoval. Ale z události vyplývá, že anděl mněl hmotné tělo a ruce, jinak by asi hořící meč neudržel.
Ve dvacátém století se již názory na andělské bytosti začaly různit. Někdo stále tvrdil že jsou to tvorové podobní malým dětem, ale s křídly na zádech. Takto jsou také nejčastěji ztvárněni v knihách, na obrazech, nebo jako sochy. Mají i „dospělé sourozence“ kteří bývali obvykle zobrazováni jako okřídlené bytosti mužského pohlaví, nebo hermafroditi. Obvykle jim bývalo za obydlí přidělováno nebe. Tam odpočívali na obláčcích, nebo chválili Hospodina.
Jak se ale dostal člověk poprvé s letadlem na oblohu bylo po iluzích. Na mracích se prokazatelně nedalo posedávat a žádného andělíčka tam aviatici nikdy nespatřili. Pak přišel další šok s rozvojem kosmonautiky. Ani při cestě na Měsíc nepotkali Američané žádného anděla! Kde tedy mají andělé domov?
Vznikaly tedy nové teorie. Známý spisovatel Erich von Däniken se přiklání k tomu, že jsou to lidské bytosti z jiných planet. K podobnému názoru došel i Zecharia Sitchin, který díky perfektní znalosti archaických jazyků našel o tom jasné důkazy v knize knih – v bibli. Já sám jsem četl kdysi knížku s názvem „Andělé v kosmických lodích“ kde tuto teorii její autor potvrzuje taktéž. Když si vzpomeneme na televizní seriál „StarTrek“, tak je nám jasné že je celý o andělích. – Nejen že tam bydleli „na nebi“, ale dokázali se doslova před očima rozplynout a zhmotnit se opět až na palubě kosmické lodi.
Pokud však se chceme držet náboženské teorie, tak se jedná o přímé služebníky samotného Boha, který je posílá občas plnit jednorázově důležité úkoly na naši planetu. Je tu však jeden háček. Bohu nejmilejší anděl zvaný Světlonoš se vzbouřil. Došel k názoru že přinejmenším dokáže totéž co Bůh a neminul jej za to zasloužený trest. Byl shozen dolů z nebes a stal se pánem zla. Světlonoš, nebo také latinsky Lucifer se tak stal vládcem pekel.
Jestli dnes někdo tvrdí že se stýká s anděly, nebo dokonce archanděly, kde má pro to důkaz? Jak zde bylo uvedeno, bez ohledu na to jakou teorii zastáváme musíme přiznat, že se vždy jednalo o všeobecně viditelné bytosti! Proč jsou z čista jasna neviditelní? Vždyť se takhle v biblických dobách předváděli jen aby dokázali že nejsou lidé!
Na internetu jsem se na stránkách IRIL dočetl novou definici: „Andělé jsou bytosti světla a lásky, které nám pomáhají při učení, ochraňují před neštěstím, pomáhají při komunikaci s lidmi, kontaktech se zemřelými atd.“ Jak jsem se již zmínil – Světlonoš je Lucifer. Jak je to tedy s bytostmi světla? Údajně nám podle IRIL pomáhají. Ale proč se nám již nechtějí v jednadvacátém století ukázat na očích? Proč již neplní jen důležitá poselství jako v biblických dobách? (Např. narození spasitele ap.) Proč jsou nyní ubohými služebníky neschopných lidí? Schopný člověk se dokáže učit sám, neštěstí se vyhne nebo se s ním smíří a komunikovat snad dokážeme všichni i bez andělů. Někteří z nás dokonce více světovými jazyky.A komunikovat se zemřelými? Brr! Vždyť to bývala kdysi jen výsada opovrhovaných spiritistů!
Namátkou zde ještě vzpomenu anděle peněz a andělské karty. – Vždyť obojímu se u nás říká odjakživa „čertovy obrázky!“ Ale na omluvu musím také uvést, že údajně existují i andělé sebeléčení. Můžete se o nich něco zaručeně pravdivého dovědět na dvoudenním semináři za pouhých 1500 Kč. (Studenti, důchodci a ženy na mateřské dovolené za 1300,-)
Pojďme dál. I církev svatá přiznává že máme každý svého anděla strážného. Existují k nim modlitby a ochraňují nás od narození až k nejdelší smrti. Na známém obraze převádí okřídlená bytost dítě po kládě přes rozvodněnou řeku. Tyto bytosti jsou pro nás obvykle neviditelné. Občas se ale stane že v okamžiku smrtelného nebezpečí se tato bytost ukáže v hmotném těle. Ale ouha! Buď se ochránce zjeví v těle zesnulého příbuzného, nebo neznámé dívky, která je vzápětí identifikována na nějaké fotografii. – Alespoň nám to tak prezentuje pravdivý americký seriál „Věřte-nevěřte“.
Proč si anděl při záchraně svého svěřence nenechá své andělské roucho a křídla? Proč se přetvařuje že je příbuzný, nebo dokonce cizí mrtvý člověk? Proč? Na tuto otázku je jednoduchá odpověď. Anděl strážný je součást našeho podvědomí, nebo chcete-li nadvědomí. Je to zkrátka nedílná součást naší duše, která nás chrání spolu s pudem sebezáchovy před nebezpečím. Jelikož je duše nehmotná, neviditelná, bez chuti a zápachu, tak ji zviditelňuje naše obrazotvornost tak, aby jsme svoji ochranu dokázali vnímat hmotnými smysly a vyhnout se tak nebezpečí.
A na to lze předložit důkazy. Zabývám se mimo jiné hypnózou a to je jedna z mála disciplín, která dokáže objektivně určit co je reálná, byť jinak očima neviditelná bytost, a co je pouze naše fikce. Již nestor hypnózy – Břetislav Kafka dělal v obdobných případech totéž co já: Uspal citlivého subjekta do vyššího stupně hypnotického spánu a jeho vědomí (nebo chcete-li astrální tělo) požádal aby se podívalo jestli se v místnosti nachází lidskýma očima neviditelná bytost.
Pokud subjekt prohlásil že tam nikdo takový není, tak člověk který údajně viděl anděla lhal. Když ale tento citlivec řekl že tam vidí andělskou bytost, tak byl ještě dotázán, jedná-li se o objektivní realitu, nebo o výplod fantazie či víry. V případě andělů se vždy jednalo pouze o vysněnou bytost! Nikdy to nebyl anděl z nebe!
Všichni dnešní andělé, nebo jiné „duchovní“ bytosti které zprostředkovávají např. automatické písmo či malby jsou pouze částí naší vlastní duše. A bohužel většinou té nejnižší, nejhorší. Naslibují svému „pánovi“ zázraky a zpočátku je dokonce perfektně konají. Když však někdo něco dělá za vás, nebo pro vás, nikdy to není zadarmo! A nejhorší co v neviditelných sférách může být – dostávat duchovní informace prostřednictvím nějakého člověka, který si za to nechá zaplatit penězi! Je hodně přiléhavých českých přísloví která nás varují, ale lidé jsou hluší a slepí. I v běžném hmotném životě se nejvíc lidí doběhne když naletí hezkému, příjemnému podvodníkovi. A co teprve v neviditelných dimenzích! Tam nic nevidí, neslyší, jenom „cítí“ hmotné odměny! Vždyťˇpokud chceme být lepší, hodnější, chytřejší a pod. , musíme se změnit sami bez cizí pomoci! Nikdo jiný nás nevylepší! A za hmotné peníze nehmotný výsledek?
Milý absolventi drahých andělských seminářů. Již vás někdy napadlo požádat aby se vám nějaký anděl zjevil a podal vám ruku? Nenapadlo? Tak to zkuste! Pokud je to anděl, tak to zaručeně dokáže! A když to neumí? Tak máte objektivní důkaz že to není anděl, že vaši vedoucí semináře jsou podvodníci a vy osobně jste s odpuštěním důvěřivý blbci!
Kdo si zahrává s neviditelnými silami z jiných dimenzí je vystavený daleko většímu nebezpečí než ten, kdo si hraje s neviditelným vysokým napětím v drátech. Elektřina může jen popálit, nebo zabít. Duchovní útvary škodí člověku i po smrti jeho hmotného těla!
Tajemství života
Když ještě nikde nic nevzniklo, v době kdy nebylo světa,
nebylo Vesmíru, nebylo člověka, nemohla napsat se věta.
Bylo však od dávna něco, nebo snad možná cosi,
co lidé Bohem jmenují a o všechno jej prosí.
Ten někdo, nebo jak to zvát – v podstatě je to síla.
Někdo jí denně děkuje, jiný zas stále jí spílá.
To „něco“ slovo zplodilo a to skutkem se hned stalo.
Ke vzniku celého Vesmíru stačilo jen tak málo.
Vlastně zde byla prvně myšlenka. Ta vyslovila přání.
Přání se slovem zhmotnilo. Jak? O tom nemám zdání.
Jak Bůh si stále vymýšlel, tak nové světy tvořil.
Plnil je vodou, stromovím, co bylo špatné, bořil.
A stvořil Zemi matičku. A na ní první lidi.
Jim stejnou moc dal jak sám má. Že zdařilo se, vidí.
On tvoří stále ve svých představách tak, jak my ve snách v noci.
A stejně tak, jak my naše sny, tak On nás má ve své moci.
Měli bychom to pochopit, že představy jsme snové
a že když Boha zradíme, tak vytvoří si nové.
Tak jak my s ranním úsvitem své sny zničíme rázem,
tak stejně síla nejvyšší zánik dá někdy pro Zem.
Když lidé jako součást snu jsou svému Bohu milí,
tak nechá oči zavřené, spát bude ještě chvíli.
Nebuďme proto příliš sobečtí, nechtějme měnit osud
který nám pán Bůh přichystal a řídí nám jej dosud.
Když vzepřeme se vůli nejvyšší přesto, že na to máme právo,
zasáhnem více v Boží plán – mnohem víc, než je zdrávo.
Bůh se může i rozhněvat. Stejně tak jako lidé.
A odskáčem to jenom my – jak v bibli psali Židé.
Snažme se Bohu podobat. Sněme o krásách světa.
Nechť ze snů našich v skutečnost změní se každá věta.
Jak Boží slovo tělem stalo se, nechť slova naše tvoří.
Pro bližní své jen lásku vymýšlí, most nenávisti zboří.
Nemějme černých myšlenek. Ve snách všem blaho přejme.
Po probuzení to bude skutečnost. V ní lidem dobro dejme.
Krásný sen v plném vědomí sněme. Nezavírejme oči.
Všem tvorům jen to nejlepší! Nechť stále Zem se točí!
Jak jednou začnem špatné sny a ve zlém zavřem víčka,
může se i Bůh rozhněvat, slunce zhasne jak svíčka.
Přejme všem jen to nejlepší! Nechť zlo se rychle ztratí!
Vždyť můžem na tom sami vydělat. – Co vyšleš, to se ti vrátí
Josef Otruba
exkluzívne.miesta
