(z lat.) přilnavost; síla, kterou k sobě lnou dva předměty, např. voda ke sklu. Tento fyzikální jev je analogický se stavem všech jevů, složených z rozdílných fyzických prvků. V mystickém smyslu se a. projevuje zdánlivě přirozenou soudržností fyziologických a psychických činitelů. V duchovním pojetí vládne této soudržnosti karma jako u fyzických složek gravitace, i když u přilnavosti rozdílných fyzických faktorů není zřejmá.
Díváme-li se na přírodu z fyzikálního hlediska, vidíme ji jako složenou z činitelů mikroskopického světa. Jednotlivé složky tohoto světa k sobě pevně lnou a to se nám může jevit buď jako fenomen povahy elektromagnetické, nebo gravitační. Tam, kde věda tyto fyzikální síly nevidí, nalezla další fenomen, fenomen a. Avšak z hlediska sil živých a nikoli pouze mechanických je soudržnost složek přírodních jevů podmíněna karmou. Jejím uvaděčem na scénu je fiktivní psychologický činitel, totiž vůle, která také používá elektromagnetických sil a která formou chtění strhuje mikroskopické částice fyzikálního světa do proudu v omezeném prostoru. V tomto prostoru se pak projevují vlastnosti jevů v podobě gravitačních, elektromagnetických nebo adhezních sil. Tak vznikají jevy, které jsou někde minerálem, jinde rostlinou a jinde zase živou bytostí. Vůle, kterou hlavně v minerálech vůbec najít nemůžeme, je i u nich uložena jako sdružující síla pudu, který i planetám a sluncím uděluje sklon putovat nebo rotovat v nekonečných dálavách kosmu.
Květoslav Minařík
Zdroj: Malý mystický slovník naučný
1. vydání: Canopus, Praha, 1992, ISBN 80-85202-06-9, váz., 512 str.
Dotisk: Canopus, Praha, 1995.
S láskavým dovolením: CANOPUS.cz
exkluzívne.miesta
