„Tento oheň povstalého vědomí – „agnis“ – musí být živen přikládáním, jinak zahyne stejně jako fyzický oheň v krbu. „Přikládat“ do ohně vědomí je však možné pouze „mantrami“ – slovy vědění probouzejícími lidskou mysl („man + tr“) coby jedinou pravou „obětí“. Právě z tohoto důvodu souvisela rituální starost o oheň a jeho udržování v celém okruhu indoevropské duchovní tradice s recitováním svatého slova. Mantra – oživující slovo – a přikládané dřevo jsou zde totéž ve dvou světech, které spolu zrcadlově souvisí. Zároveň s recitováním se proto přikládalo do ohně dřevo či lila „ghrta“ – máslo přešlé varem – aby tak každý chápal, že bdělost a udržování pravého vědomí je neustálá práce a oběť, kterou je nutné podstoupit. Ať již třikrát či pětkrát denně (jak je doloženo u Pársů) se védská tradice modlila – tj. „orala“ či křesala vědomí, které bylo stejně jako oheň nutné udržovat.“
Pojem „Védy“ je odvodený od sanskrtského slova „Veda“, čo znamená „poznanie“ v zmysle „spoznania“ a „náhľadu.“ (rovnaký slovný základ ako slovenské slovo „veda“ – sanskrt aj slovenčina sú indoeurópske jazyky, pozn. prekl.). Latinské slovo „videre“ („vidieť“) vychádza zo sanskrtského koreňa vid, čo je sloveso, ktoré znamená „vedieť, spoznať, rozumieť“. Z toho sú odvodené slová vidya „naučené vedomosti“ a veda – „spoznané/vnútorné/sväté vedenie“. Thomas A. Hein sa pýtal Armina Risiho, experta na védsku múdrosť.