Hĺbal som dlho a často o tajomstve účelu pyramíd, trávil som veľa hodín potkýnajúc sa cez skalnaté úlomky, ktoré ich obklopujú alebo som putoval v temných chodbách a komorách, ktoré sú umiestnené v ich vnútri. Často som sedával na bielych vápencových balvanoch na úpätí Veľkej pyramídy alebo na mäkkom piesku v prudkej horúčave popoludňajšieho slnka a uvažoval o tomto probléme. Znova a znova som sa šplhal na kusy stavby, pátral som starostlivo po nejakom kľúči, prezeral som pukliny a študoval celkové usporiadanie týchto troch stavieb. Rušil som veľké jašterice a ohromných švábov vo vnútri temných, málokedy navštevovaných tuneloch druhej a tretej pyramídy. Skrátka, pri pátraní som pracoval tak usilovne, že som sa s týmito starými stavbami, s týmito kamennými pamätníkmi starého egyptského národa, zoznámil tak dôverne ako s izbami svojho nového bytu v Káhire.
Moderní západní člověk pokládá mystickou zkušenost většinou jen za soukromou halucinaci nebo za myšlení plné představ. Nábožensky založení lidé považují mystika za kacíře a světští lidé ho odsuzují jako fanatika. Může za to jeho mravní odvaha odvrátit se od náboženských tradic a odchýlení od světských zvyků. Historie mysticismu je protkaná zastřenými informacemi a nejasným záhadným symbolismem plným složitých výrazů. V dávných dobách byl mysticismus odloučeným tajemným systémem určeným pouze pro úzký okruh lidí. To bylo způsobeno tím, že ve středověku byli mystici pronásledováni a vězněni.
Většina lidí tuší nebo cítí, že musí existovat nějaký Bůh, který má určitý záměr nebo plán s tímto projeveným vesmírem. Tento záměr nazývá filozofie Světovou Idejí. Bůh je Myslí Světa, a Světová Idea je myšlenka rozvíjející kosmos, která je základem vesmíru, zrcadlí se v lidské bytosti, dává základní smysl lidskému životu a vyjadřuje se ve všem. Obsahuje v sobě zákony, které spravují, řídí svět a formují ho podle neviditelného záměru. Abychom mohli žít skutečný život jehož cílem je duchovní poznání, musíme znát zákony a procesy, které řídí tento vesmír. Jejich neznalost zřejmě způsobí, že je budeme porušovat nebo do nich zasahovat svou nevědomostí a tím si můžeme přivodit utrpení a neštěstí. Bůh, nekonečná síla je všudypřítomný a vždy aktivní. Všechny bytosti z něj čerpají sílu pro své pomíjivé životy. Kosmický řád je vyjádřením božské inteligence.
Hudba je nejvznešenější ze všech druhů umění, dokáže oslovit jakéhokoliv člověka kdekoliv na světě. Je kouzelná i fascinující když z ticha vystupuje a do ticha se opět navrací. Dokáže povznést naše city a nálady daleko lépe, než je tomu u psaného nebo mluveného slova. Pokud nám hudba které nasloucháme má pomoci odhalit naše vyšší Já, musí sama o sobě působit na vyšší úrovni a jedině tehdy bude plnit své nejvyšší poslání. Když skladba svými tóny otevírá naše srdce vzácnému pokojného míru, tak zajisté koná svou nejdůležitější práci. Existují hlubší úrovně lidského vědomí, odkud je občas čerpáno člověkem, který je schopen vzdát se alespoň dočasně svého ega a je ochoten opustit své povrchní myšlenky a city. Inspirace probouzí v člověku tvořivou sílu, která přichází z bezčasovosti, a ten kdo ji obdrží ji vyjádří v čase. Když je takto inspirován, předává jen to co bylo sděleno jemu, neboť to přichází z hloubky jeho vyššího Já . Takto je pozvednut do vyšší úrovně a obdrží náznaky bezčasého bytí, jehož krásu se pak snaží ve svém díle více či méně vyjádřit. Posláním inspirovaného skladatele je vytvářet a udržovat vznešenou náladu. Krása projevená v takovémto díle nás vede k nádhernému vědomí jenž je ukryto v našem nitru.
Člověk se během své pestré historie velmi často snažil najít odpověď na otázku jak správně žít, aby byl šťasten a jak žít, aby jeho život byl smysluplný a spravedlivý. Byly to přijaté etické principy obsahující mravní ideály, které mu daly na jeho otázku dokonalou odpověď a pomohly mu formovat morální zákony, podle kterých měl žít. Tak se stala etika naukou o mravních zásadách včleněných do života člověka. Už od starověku se etika považovala za nedílnou součást praktické filozofie. Vysoké morální zásady byly vždy základním kamenem filozofických systémů i pokročilých duchovních nauk. Mezi ty, kteří do důsledku akceptovali etické principy, patřili například: Sokrates, Platón, Aristoteles, Seneca, Ježíš, I. Kant a také T. G. Masaryk. Filozofie vytváří a podporuje nejvyšší úrovně chování, které však nemusí odpovídat představám běžného člověka.