Karel Wágner | Zaujalo mne další Matykání z blogu Jana Řeháčka, kde se na úvod čtenářů zeptal, zda nechtějí vyhrát milión dolarů? Autor jim ›› zde představil Riemannovu zeta-hypotézu z roku 1859, která patří k „nejdůležitějším nevyřešeným problémům současné matematiky“. Při čtení tohoto článku jsem si znovu uvědomil, jak málo pozornosti u nás věnujeme souvislostem mezi současným vědeckým bádáním a některými kapitolami z historie vědy.
“Je zaujímavé, že sa nám Stanley Kubrick vo svojom majstrovskom diele 2001: A Space Odyssey (Vesmírna odysea 2001) akoby snaží povedať o konci našej doby. Hviezdne dieťa na konci filmu prechádza cez hviezdnu bránu z čierneho monolitu a vracia sa na Zem, aby vytvorilo nový svet, alebo započalo novú dobu.”
V modernej fyzike je všeobecne známe, že štyri dimenzie, z ktorých jednou je čas, disponujú tvarom hypersféry (viz obrázok dole). Hypersféra má tvar podobný ako dolka, alebo žemľa. Energia, alebo energetický tok v rámci hypersféry funguje nasledujúcim spôsobom: ako nám ukazuje ilustrácia (dole), tok prichádza zo spodku sféry, stáča sa nahor okolo vonkajšieho okraja, križujúc vonkajšiu stredovú líniu sféry prstenca a stáčajúc sa k voľnému priestoru na vrchu tohto prstenca. Tento energetický tok potom začne prepadať cez vrchol priestoru a začne sa stáčať do víru. Energetický tok pokračuje do tej doby, pokiaľ sa nedostane zase zo spodnej časti prstenca, kde zase začne svoju expanziu smerom von. Tento tok pokračuje donekonečna.
