„Musíš sa naučiť pýtať na všetko. Čakať pred tým ako sa pohneš, obzrieť sa predtým ako vykročíš a všetko pozorovať...“
Nicolas Flamel
Samotný pojem alchýmia označuje pole bádania, ktoré čerpá z rozmanitých vedných disciplín ako chémia, mágia, astrológia, ba dokonca aj teológia. Túto starodávnu a záhadnú vedu obklopujú mnohé tajomstvá, ktoré sa týkajú jej vývoja, predstaviteľov i tajných praktík.
Pravé vzdelávanie je samo o sebe cieľom, predsa je tiež prostriedkom evolúcie vedomia, pretože zahŕňa svoju vlastnú formu utrpenia.
„Chrám človeka“ môže čitateľa učiť prostredníctvom skúseností Schwallera de Lubicz vyjadrených ako jeho vlastné pochopenie. Naša skúsenosť bude menej bohatá, ale pochopenie sa môže vyvíjať, pretože sa oživujú samotné idey.
Po návratu za ostatními jsem vzrušeně řekl:
„Asi jsme viděli sochu Čtoucího člověka. Musíme ji natočit s maximálním zvětšením a k tomu potřebujeme stativ."
„A pod sochou Čtoucího člověka jsou uloženy hlavní Zlaté desky Lemuřanů, na kterých jsou zapsány Pravdivé znalosti, které mohou od základu změnit život lidstva," pronesl vzletně Selivěrstov.
Opět jsem pozorně zkoumal svahy kopců. Po chvíli jsem si vzrušeně řekl:
„To nejsou divné pruhy. Z oblaků se jednoduše vynořila stupňovitá pyramida."
Bylo dost dobře vidět, že ta ,hora' má pravidelný pyramidální tvar se seříznutým vrcholem. Nehledě na to, že jižní stranu hory částečně zakrývala vrstva sněhu, pruhy, podobné stupňům, byly naprosto jasně vidět.
Kľúče k pochopeniu múdrosti Starovekých sa zachovali
Joseph Ray, Ph.D.
Z času na čas sa prakticky každému prihodia nevedomky významné udalosti.
Veľké objavy, impozantné vynálezy a dokonca vážne odkazy hlbokého dedičstva poskytovaného ľudstvu v relatívnej záhadnosti a niekedy proti vôli jeho kolektívneho nevedomia.
Taká udalosť sa stala koncom roku 1998 vydaním najväčšieho diela R. A. Schwallera de Lubicz: „Chrám človeka.“
"Znepokojen těmito myšlenkami jsem usedl na pahrbek a hleděl směrem ke Kailásu. Měl jsem v rukou mapu, podle níž jsem mohl přesně určit polohu hory, zahalené mraky. Pak můj pohled sklouzl stranou a najednou se zastavil západně od Kailásu na neobvyklé hoře pravidelného tvaru. Pozorně jsem se zadíval. Zabušilo mi srdce. „Vždyť to není hora! Je to pyramida!" řekl jsem vzrušeně nahlas sám pro sebe."
Další lokalitou s podivuhodnými vlastnostmi, které může být branou vedoucí do jiného časoprostoru, je skalní útvar, který Peruánci velmi výstižně nazývají Puerta de Hayu Marca - brána bohů. Najdeme ji v Peru, v Andách, 85 kilometrů od města Puna, u zátoky na severozápadě jezera Titicaca. Záhadnou bránu, nebo lépe řečeno obří kamenná vrata, vytesaná do skály, která nikam nevedou, objevil pro turistický ruch roku 1998, úplně náhodou průvodce cizinců José Luis Delgado Mamani. Tehdy prohledával okolí, aby mohl vytyčit novou, turisty ještě neokoukanou trasu v horách.
„Zajímavé! Poprvé vidím evropského vědce, který zná a upřímně věří možnosti sebekonzervace lidského těla - samádhi a také vážně hovoří o existenci Genofondu lidstva v hlubokém podzemí Himaláje a Tibetu," vzrušeně reagoval Ataman. „Pozoruhodné je i to, že se nepovyšujete a máte velmi uctivý vztah k našemu náboženství a našim zvykům a... dokonce nazýváte naše náboženství věděním předchozích civilizací, proneseným přes staletí."
Jesenná rovnodennosť je hodinová ručička, ktorá nám hovorí, aký je čas vo Veľkom Roku. Práve tak, ako dokážeme uhádnuť hodinu dňa podľa toho, ako vysoko alebo nízko je slnko na oblohe, tak vieme povedať, aký je čas v 24000-ročnom precesnom cykle, a to tak, že si všimneme polohu Slnka počas tejto rovnodennosti vo vzťahu k dvanástim starovekým konšteláciám zverokruhu v túto rovnodennosť.
Když jsme vycházeli z jednoho chrámu, potkali jsme člověka s dlouhými vlasy, oblečeného do exotického oděvu. Na čele měl nakreslen nějaký vzor. Pravou rukou nám ukazoval nějaké gesto, podobné tomu, které bylo ztvárněno na jedné ze soch Buddhů.
„Hej!" zvolal na nás hřmotně.
„Možná je to jogín," řekl naivně Ravil.
