Mnozí z nás si z dětství odnášejí zážitky, kdy bychom si byli přáli, aby vztah rodičů k nám byl láskyplnější. A někteří z nás si tyto šrámy traumatických zážitků nesou v sobě a dál se tím odmítáním trápí. Tyto události nám mohou připadat tak neodpustitelné, že se nás ego pokouší přesvědčit, abychom si to odmítání a bolest navždycky zapamatovali. Když v nás vyděšené dítě zůstane až do dospělosti, je pak velmi těžké navázat jakýkoli dokonale láskyplný vztah. Bolest z dětství se stává ostnatým drátem, který zabraňuje komukoli, aby se přiblížil k našemu srdci.