Málokdo asi pochybuje, že současná doba je charakterizována víceméně neustálým stresem pro mnoho lidí a většinu společnosti na Zemi, minimálně její tak zvané západní části. Těch důvodů je samozřejmě více, ale v následujícím textu se budu věnovat jednomu faktoru, který často není zdůrazňován či dokonce ani zmiňován. Jsme zahlcováni nejen stále novými informacemi, ale i stále novými programy, což si často ani neuvědomujeme.
Běžně je uváděno a velmi často zdůrazňováno, že ve stresové situaci jsou dvě základní lidské reakce jak ji řešit - útok nebo útěk (udeř nebo uteč). Obecně známé je pak, že z toho jsou vyvozovány příčiny mnoha civilizačních chorob vzhledem k tomu, že běžně takto stres již neřešíme. Tedy neřešíme ve velké většině případů stresovou situaci tím, že bychom udeřili či utekli. A protože látky, které si tělo při stresu vylučuje jako přípravu na boj či útěk nejsou potřebnou reakcí spáleny, ale v těle se hromadí a způsobují zdravotní problémy. Toto pojetí, tak jak je popisováno, je však značně nepřesné, či spíše značně neúplné.
Stále více lidí se snaží o vlastní duchovní vývoj, přičemž narážejí na různé překážky, bloky a bariéry a občas (možná spíše často) se dostávají do situace, kdy mají pocit, že stagnují. To mě přivedlo na myšlenku převést svůj názor k této problematice do článku, protože již několikráte jsem tuto otázku řešil s konkrétními lidmi ústně. V prvé řadě považuji za vhodné upozornit, že pocit stagnace je jevem zcela běžným a řekl bych, že pro většinu lidí zcela zákonitým, což je ovlivněno několika faktory.
I když tomu název ne zcela napovídá, tématem tohoto článku je skutečnost, že jsme ztratili kontakt s přírodou, se Zemí a přestože se to bude zdát mnohým podivné – i sami se sebou. Jsem přesvědčen, že nyní je právě vhodná doba k obnovení těchto kontaktů.
Spánek a snění jsou jedny z našich činností (pro někoho nečinností), které jsou vzhledem k tomu, jaký význam je jim běžnými lidmi přikládán a jaký význam skutečně pro nás mají, značně podceňované. Přitom velká většina lidí stráví spánkem přibližně třetinu života. Jak je možné, že tolik lidí považuje třetinu svého života víceméně za nepodstatnou s výjimkou odpočinku a nabrání nových sil do druhého dne? Mnozí vůbec netuší, co se s nimi ve spánku děje, a protože netuší, tak je to ani nezajímá. Není smyslem tohoto článku zabývat se podrobně fenoménem spánku a snění, protože tomu jsou věnovány celé knihy. Jen bych chtěl upozornit na některé věci, na které v souvislosti se spánkem občas či častěji zapomínáme.
Převládající povědomí většiny lidí o možnosti ovlivnění světových událostí jejich vlastní aktivitou je velmi skeptické. Většinové mínění se dá vyjádřit slovy: “Já sám přece nic nezmůžu“ a tomu odpovídajícím závěrem, že stejně nemá smysl něco dělat. Smyslem tohoto článku je srozumitelným způsobem vysvětlit, že naše úsilí o pozitivní vývoj na Zemi nemusí být zdaleka tak beznadějné. Pro plné pochopení dalších myšlenek je vhodné přečtení článků „Dnes a zítra“, „Transformace Země, kvantové stavy vědomí a fraktální uspořádání časoprostoru“ a „Frekvence vibrací vědomí“, na které tento článek volně navazuje, protože pro účely tohoto článku jsou základní myšlenky ze zmíněných článků uvedeny pouze ve zkratce.
Existence efektu placebo je poměrně široce známa, a to již velmi dlouho a nemuseli jsme čekat s jeho prokázáním na mimořádně drahé vědecké výzkumy (viz rčení „Věř a víra tvá tě uzdraví!“). Placebo efekt lze definovat jako pozitivní účinek látky či energie tzv. „objektivně neúčinné“, s tím, že subjekt přijímající tuto látku či energii považuje za objektivně účinnou a tudíž pozitivní účinek předpokládá a očekává. Mnohem méně známý, ale už z logiky věci a provedených důkazů přesto stejně silný je i opačný efekt, pro který se užívá označení "nocebo" z latinského "budu škodit". Výzkumy efektu noceba ještě zdaleka nedosáhly rozsahu studií placeba (který je víceméně prováděn při výzkumu účinnosti každého léku), ale přesto výsledky jsou již jednoznačně průkazné.
O vegetariánství toho bylo řečeno již tolik, že se zdá, že není již možno říct nic nového. Po pravdě řečeno ani tento článek nepřináší (dokonce ani dle mého názoru) nic zcela nového. Základním smyslem je udělat určitou rekapitulaci a strukturalizaci různých názorů a dát je do vzájemných souvislostí zejména za použití mé oblíbené metody, tj. použití pohledu z různých rovin či úrovní poznání. Jako jsem již vícekrát uvedl, často dochází k názorovým neshodám v důsledku toho, že názoroví „odpůrci“ uvádějí svá zdánlivě protichůdná stanoviska z různých rovin, které nejsou vždy zcela slučitelné.
