Otevřel ústa svá Vládce bohů a pravil: „Když jsem se kdysi rozhněval a ze svého sídla zvedl, abych přivolal potopu. Když jsem povstal ze svého sídla, rovnováha nebes a Země se uvolnila. Kvůli nebi, jež se chvělo, se změnilo postavení hvězd. A již nikdy se (hvězdy) nenavrátily na svá (původní) místa. Kvůli rovnováze nebes a Země, která byla uvolněna, prameny vyschly a vysoké vody opadly.“
Za onoho dne, onoho dávného dne,
za oné noci, oné vzdálené noci,
onoho roku, onoho dávného roku,
kdy se květy rozvily dle božského plánu,
kdy nebe se od Země vzdálilo
kdy od nebe se Země oddělila...
Strom Chuluppu, sumerský epos
"Naši starověrečtí předkové se ani náhodou neklaněli stromům, potokům, studánkám a pramenům, nýbrž měli v úctě ta místa, kde ze Země tryskající životadárná energie umožnila, na konkrétním místě a podmíněném čase, vytrysknout prameni, v lesní tišině vypustit vody studánce, či vyrůst stromu a vyklíčit vzácným bylinám. Tento zázrak se jevil v očích starých Slávů jako jedinečný důkaz štědrosti Máti Zemlji, jež svým Ma (prsem) nakojila i svoje děti, kterým v jedinečných okamžicích sdělovala budoucnost skrze přilétající matku Slávu (Slova)."
