Libor Čermák | V indických eposech se velice často vyskytují tajuplné létající objekty, známé pod označením „vimana“. Zatímco původ slavné Vimaniky šastry, knihy o prastarém indickém letectví, je sporný (byla nejprve předáváná ústně a sepsána až asi před sto lety), můžeme zde i jinak narazit na celý panteon viman. A nejen jich. Podobný spis, jako Vimanika Šastra je i Sútradhára z 12. století, kde se také nalézají návody na konstrukci létajících viman. Popisuje se zde například, že trup musí být sestaven z lehkého kovu, motor by stroj prý měl mít na rtuť. A podle onoho návodu lze prý vystavět různě velké vimany.
V mnoha legendách a pověstech světa nalézáme zmínky o létajících strojích. Píše o nich i posvátná kniha Etiopů Kebra Negest. Tento posvátný soubor má pohnutou historii. Původní texty vznikly kolem roku 850 př. n. l. Etiopové Izák a Jemhara-Ab je pak přeložili přibližně v roce 409. n. l. do arabštiny.
Vimana je „mytologický” lietajúci stroj popisovaný v starovekých sanskritských textoch. Dozvedeli sme sa z viacerých zdrojov, že jednu našli v strednej Ázii, chytenú v „Studni Času”, podobnú tej vo „Philadelphskom Experimente.” Edgar Cayce popisoval, že takéto anti-gravitačné stroje staroveku sú údajne umiestnené pod pyramídami Egypta. Mnohým študentom ezoterickej histórie je známe, že táto pradávna technológia bola údajne znovuobjavená v priebehu tejto doby prechodu z Veku Rýb do Veku Vodnára. Takže, zatiaľ čo sa v dejinách prikláňam k skepticizmu ohľadom mnohých uisťovaní a chýrov, chápem tiež, že mnoho vecí je možných.