India nedávno oficiálne uznala delfíny za nehumanoidné osoby, ktorých práva na život a slobodu treba rešpektovať. Delfináriá budú zatvorené v celej krajine. India je štvrtá krajina na svete, ktorá zakázala odchyt a dovoz veľrýb a delfínov na komerčnú zábavu – po Kostarike, Maďarsku a Čile. Tento krok vyvolali protesty proti delfináriám v indickom štáte Kérala.
To, co je pro náš život nejdůležitější (z pohledu jedné úrovně poznání), tj. umění žít a milovat tak, abychom procházeli životem šťastně a prožili ho tvořivým a harmonickým způsobem, se neučí na žádné škole.
Vážený pane Stwora.
Se zájmem jsem si přečetl Váš článek „Cizincem ve vlastní zemi“ (http://miesta.net/clanok/cizincem-ve-vlastni-zemi). Faktem je, že „běžní lidé“, kteří žijí a pracují „doma“ (ať je ono doma kde chce) a cizinu znají pouze z „exotické“ dovolené nevnímají hodně věcí, které jsou pro cizince do očí bijící.
Vždy, když se vracím z Kanady po řadě měsíců domů do ČR, chvíli mi trvá, než si zvyknu na některá česká specifika. A pravidelně mě upoutají některé rozdíly, věci, které lidé doma už ani nevnímají, ale pro cizince jsou překvapivé. Někdy šokující.
Jeden priateľ mi nedávno hovoril o cieľoch, ktoré chce dosiahnuť: Stať sa úspešný. Mať veľa ľudí v tíme. Predať veľa výrobkov. Mať veľa peňazí.
Sú toto naozaj ciele?
Alebo len prostriedky? Prostriedky niečo umožňujúce?
Svět ve velkém prošel podobnou transformací, jak příslib snadnější práce vytvořil migrace do velkých měst. Tato megaměsta by mohla být považována za nevydařený pokus, protože obecné blaho klesá a počet sebevražd roste po celém světě. Stísněné podmínky a ekonomické spory vedly k přebujelé kriminalitě, znečištění a firemnímu zneužití, které lze označit jako dočasné šílenství.
Andaluská obec Marinaleda v sevillském regionu (Španělsko) prosperuje díky zemědělskému družstvu spravovaným Colectivo Unidad de los Trabajadores-Bloque Andaluz de Izquierdas od roku 1979. Velká část obyvatel zaměstnává zemědělské družstvo Cooperativa Humar – Marinaleda, které si po letech prosazování založili sami zemědělci. V době tzv. světové krize prosperují. A jak u nich funguje vzdělávání, jak mají vyřešené bydlení, na čem spočívá ekonomický model Marinaledy?
Dnes je Mikuláša. Je pritom zaujímavé sledovať, ako sa vyvinulo naše chápanie tohto sviatku – spomienky na sv. Mikuláša, biskupa z maloázijského, vtedy ešte Grékmi obývaného, mesta Myra (dnes je to turecké mesto Demre). Pre väčšinu ľudí je tento deň akousi prípravou na Vianoce, avšak nie po duchovnej stránke, ale skôr po tej materiálnej. Obchody sa predháňajú, ktorý na svojich pultoch vystaví viac gýčových čokoládových „Mikulášov“ alebo čertov.
Naši politici místo toho, aby hledali průsaky v této utápějící se ekonomice, nabízejí jenom krátkodobá řešení – tj. zvyšování spotřebních daní atd. Účinky této krátkozrakosti odskáčou vždy slušní lidé, jak je právě vidno u otrav s pančovaným alkoholem. O tom, že vysoké daně přináší do státního rozpočtu méně peněz, než-li daně nižší, bylo toho dosti napsáno, nakonec to dokazují i odborné publikace a zkušenosti zadlužených zemí – viz Řecko, Portugalsko, Španělsko.
Nasleduje schôdzka, ktorú som nahrala s Dr. Nerudom 27. decembra 1997. Dal mi svoje povolenie nahrať odpovede na moje otázky. Je to prvé zo štyroch interview, ktoré som bola schopná nahrať predtým, než odišiel, či zmizol. Zápis tohto interview je doslovným prepisom nahrávky. Neboli v ňom urobené žiadne úpravy a snažila som sa zachytiť presne slová a gramatiku, ktorú Dr. Neruda (alias Dr. Anderson, pozn. prekl.) použil. Moje meno je Sarah (alias Anna, pozn. prekl.).
