Hoci revolúcia v spôsobe myslenia o nás samých začala len pred sto rokmi, bežní ľudia žijúci svoj každodenný život to možno vôbec nezachytili. Zmena, ktorá nastáva v našich unáhlených životoch plných diárov, vzťahov na internete a reality show sa deje na tak nepatrnej úrovni, že len málo ľudí si všimlo, že vôbec začala.
“Budeme-li chtít vyplnit duchovní vakuum vytvořené tím, čím se věda stala, potřebujeme rozvinout zcela rozdílnou znalostní bázi – takovou, v níž jsou prvořadé hodnoty, etika, osobní rozvoj a duchovní růst. Je důležité říci, že i přes ztrátu duchovních kořenů zůstává věda slušným pokusem objevit nová fakta a potvrdit pravost těch stávajících. Nicméně tak, jako dnešní vědci vyvinuli nástroje k proniknutí tajemství fyzických, vědci budoucnosti vyvinou prostředky k proniknutí až za fyzikální hranice.To znamená vývoj dosud nepoužívaných druhů vnímání – v podstatě naše „vnitřní smysly“ – do té míry, ve které budou tak užitečné v hledání znalostí a porozumění stejně tak, jako našich důvěrně známých pět fyzických smyslů.”
“Chceme-li prožívat a pochopit nefyzické aspekty světa a sebe samých, musíme nejprve vyvinout prostředky, jak to učinit. V praxi to zahrnuje rozvoj a používání forem vědomí, které dřímají u většiny lidí. Skutečný proces probouzení a tréninku tohoto „dodatečného vědomí“ není vůbec lehký. Je to stejně komplexní trénink, jako je to i specifický výcvik v tom, být schopen prožívat to, co možná prožíváme pouze náhodně a zřídkakdy ve formě zvláštní zkušenosti. Pokud bychom takový trénink absolvovali, rozsah našeho vnímání by se značně rozšířil a věřím, že by to změnilo naše životy. Myslím, že stojí za to si zkusit představit některé takové změny.”
Dnešní věda je jako dvousečný meč. Na jedné straně poukazuje směrem k realitě. Na straně druhé nevědomky blokuje naši přímou zkušenost s touto realitou. To vyžaduje trochu vysvětlení. Od doby, co Fritjof Capra v roce 1970 napsal Tao fyziky, bylo napsáno mnoho knih, které popisují nápadné paralely mezi skutečností popsanou moderní fyzikou a skutečností popsanou mystiky. Obě hovoří o vzájemné propojenosti, celistvosti, „tanci energie“ a zásadní roli vědomí. Zároveň však věda vede k blokování určitých druhů reality, protože se omezuje pouze na fyzické poznání. Sleduje a studuje pouze fyzické aspekty světa a lidského bytí.
Karel Wágner | Zaujalo mne další Matykání z blogu Jana Řeháčka, kde se na úvod čtenářů zeptal, zda nechtějí vyhrát milión dolarů? Autor jim ›› zde představil Riemannovu zeta-hypotézu z roku 1859, která patří k „nejdůležitějším nevyřešeným problémům současné matematiky“. Při čtení tohoto článku jsem si znovu uvědomil, jak málo pozornosti u nás věnujeme souvislostem mezi současným vědeckým bádáním a některými kapitolami z historie vědy.
“Experimenty prováděné Dr. Ludginem Wangem v prinstonském vědeckovýzkumném institutu přinesly ohromující výsledky – paprsky světla se ve specifickém plynovém prostředí pohybovaly rychlostí 300x vyšší, než je teoretická maximální rychlost světla. Druhá skupina fyziků v Itálii získala informace o šíření mikrovln rychlostí o 25% vyšší, než teoretický možná.”
V případě náboženství, Bůh je “postaven“ na vrchol; z v případě moderní vědy, “mini-bohové“ jsou základem všech teorií. Avšak kam umístíme Boha, nehraje roli, v jednom případě zde máme monoteismus (víru v jednoho Boha), kdežto v případě vědy máme polyteismus (mnoho postulátů).
Dlouhá tisíciletí, člověk se pokoušel poznat obrovský rozsah prostoru – vesmír, který ho obklopuje. Za tímto účelem bylo vytvořeno mnoho konceptů vesmíru a filozofií, definujících roli člověka v něm. Postupem času, některé tyto teorie se staly tzv. vědeckými teoriemi o vzniku a fungování vesmíru, které postupem času krystalizovaly, až vykrystalizovaly do současné podoby teorie Velkého Třesku, postavené hlavně na Einsteinových teoriích.
