Slova, jež člověk pronáší, svědčí o Duchu, jenž v něm žije. Vyřčená slova jsou hlásky vznikající vlněním myšlenek. Ty jsou vlněním, vyslaným naším Já či duší. Každé vypovězené slovo (pronesené) by mělo vycházet z duševního vlnění, jelikož slova postrádající duševní sílu jsou neúčinná. Lze kupříkladu říci, že slova užvaněných, neupřímných a k přehánění náchylných lidí jsou jako papírové kuličky tryskající z dětské pistole. Všechny neupřímné hovory a modlitby zůstávají na povrchu. Na náš osud nemohou mít příznivý účinek. Naše slova mají nejen vyjadřovat pravdu, ale také naše hluboké porozumění a prožití této pravdy. Mluvení bez duševní síly se rovná klasu bez zrna.