V roce 1984 začal učitel náboženství Holger Kersten pochybovat jak o smysluplnosti své dosavadní činnosti, tak o základních článcích křesťanské víry. Proto se pustil do hledání. Mělo to být „hledání pravdy". Jeho cesta vedla do Indie. V Madrásu, hlavním městě spolkového státu Tamil Nadu, se seznámil s hudebníkem, který svého času studoval v Německu. Tento muž chtěl svého hosta něčím překvapit, a tak jej pozval na návštěvu knihovny palmových listů ve Vaithisva-rankoilu, kde prý lze nahlédnout do knihy vlastního osudu...
Rukopis začíná krátkým vylíčením charakteristických znaků současné epochy, podle hinduistického kalendáře nazývané kálí juga, nejhoršího a nejtemnějšího ze čtyř dosavadních světových věků: Lidé uctívají pouze bohatství a tělesná vášeň je jediným pojítkem mezi pohlavími. V právních sporech uspěje ten, kdo se ubírá křivými cestičkami. Ženy jsou pojímány jenom jako objekty smyslového potěšení. Vládnou násilníci, země upadají a dosavadní morální hodnoty se rozkládají. Ženy se zbavují plodů ve svém těle, božské zákony jsou ignorovány, nikdo už ničemu nevěří. Pak přijde jiný, lepší věk.