"Bojovník sa nevzdáva niečoho čo miluje - nachádza lásku v tom, čo práve robí..."
Všetko sa začalo v decembri 1966, počas môjho prvého študijného roku na Kalifornskej univerzite v Berkeley, kedy do môjho života zasiahli nezvyčajné udalosti. Presnejšie, jedno ráno, krátko po tretej, keď som prvý krát stretol Sokrata - na jednej z benzínových čerpacích staníc s celonočnou prevádzkou. Svoje pravé meno nechcel prezradiť, ale po krátkom spoločnom rozhovore v priebehu tejto noci som ho pokrstil menom starého gréckeho filozofa. Meno sa mu zapáčilo a tak zostal pri ňom. Toto náhodné stretnutie a dobrodružstvo, ktoré sa z neho odvíjalo, zmenilo celý môj doterajší život.
Všetko sa začalo v decembri 1966, počas môjho prvého študijného roku na Kalifornskej univerzite v Berkeley, kedy do môjho života zasiahli nezvyčajné udalosti. Presnejšie, jedno ráno, krátko po tretej, keď som prvý krát stretol Sokrata - na jednej z benzínových čerpacích staníc s celonočnou prevádzkou. Svoje pravé meno nechcel prezradiť, ale po krátkom spoločnom rozhovore v priebehu tejto noci som ho pokrstil menom starého gréckeho filozofa. Meno sa mu zapáčilo a tak zostal pri ňom. Toto náhodné stretnutie a dobrodružstvo, ktoré sa z neho odvíjalo, zmenilo celý môj doterajší život.
Filozofie pokojného bojovníka se stala životním stylem milionů lidí na celém světě. Ve své knize Sokrates, nesoucí podtitul Příběh o tom, jak se mladý chlapec stane pokojným bojovníkem a pokojný bojovník moudrým mužem, svým čtenářům Dan Millman předkládá dlouho očekávaný příběh o životě záhadného pumpaře a samorostlého učitele. Zavádí nás do carského Ruska devatenáctého století. Osiřelý chlapec, jemuž v žilách koluje kozácká a židovská krev, se snaží najít své místo na slunci. Žije však v zemi, kde vláda nabádá občany, aby zabíjeli své bližní, a kde den ode dne sílí revoluční nálady. Sergej Ivanov čili Sokrates je nucen opustit vojenskou akademii, kterou považuje za svůj jediný domov, a ocitá se ve světě, v němž mu jako záchytný bod slouží pouze slib tajemného starce.
Zastavila se a podívala se na mě: "Na tomto ostrově je poklad - dobře skrytý před nepřipravenýma očima. Chci, abys ho našel. Když ho najdeš, bude to znamenat, že můžeš odejít a s mým požehnáním pokračovat ve své cestě. Jestliže ho nenajdeš..." Nedokončila větu, ale potom přece jen řekla: "Přijď za mnou při západu slunce do lesa; já ti všecko vysvětlím."
Podíval jsem se na kartičku, obrátil ji a strčil ten kus papíru do náprsní tašky. "To byl omyl," zabručel jsem, "pojďme na rozcvičku, Ricku." V duchu jsem vzdychal. Tohle v družstvu nutně upevní mou pověst výstředníka. "Mizící inkoust," říkal jsem si, "to je ale dost laciný trik, Sokrate." Když jsem ten večer přišel na stanici, držel jsem kartičku v ruce a hodil ji na stůl. "S těmi kanadskými žertíky byste mohl přestat. Už mě nebaví pořád vypadat jako blbec." Podíval se na mne s účastí: "Už jsi zase vypadal jako blbec?" "No tak, Sokrate. Chci vás požádat, abyste toho laskavě nechal."