Bytosti prírody

Všetci dobre poznáme z detských čias rozprávky o čarovných svetoch, kde vystupujú pôvabné víly, nezbední škriatkovia, krásne rusalky, tajomní vodníci, do zvierat zakliati princovia. Tento nádherný zázračný svet, dochovaný v mnohých ľudových rozprávkach a legendách, upravených a zachytených mnohými rozprávkármi všetkých národov, nie je len fantáziou vymyslenou nevzdelaným jednoduchým ľudom, ani detským snom a túžbou po čomsi čarovnom, ale reálne existujúcim svetom elementárnych bytostí, vytlačených rastúcim materialistickým svetonázorom do sveta nášho podvedomia, do sveta mýtov a báji.

Snad jste se již zastavili v srdci lesa, u zurčícího vodopádu nebo na vrcholcích hor a v tichosti si pomysleli, že jste došli do pohádky a zpoza kamene Vás právě pozoruje nějaká postava z příběhů, které jste v dětství milovali. Rakouská autorka Margot Ruis Vás vezme zcela bezprostředně za ruku a donutí Vás pochybovat o hranicích fikce. Poněkolika úspěšných přednáškách v Brně zavítá v dubnu 2016 také do Prahy. Svou oblibu mezi českými čtenáři si získala již svou první knihou, jejíž třetí vydání je již téměř rozprodané. Také druhá kniha vyšla v tomto roce v druhém vydání.

O bytostech přírody - vílách, elfech a mnoha dalších - vychází stále ještě překvapivě málo knih, které se nezakládají pouze na fantazii autora.

Christopher Vasey, švýcarský léčitel, který po západní Evropě a také na Islandu pravidelně přednáší o těchto bytostech, nabízí hodnotnou četbu. Zajímavé je, že je zároveň věřící člověk. Jeho kniha "›› SKŘÍTCI, BOHOVÉ, BOŽÍ SLUŽEBNÍCI" v sobě propojuje to, co si mnoho lidí dosud spojit odmítá - existenci bytostí, které oživují okolní přírodu, a existenci jediného Boha. Vasey ukazuje, že stará monoteistická náboženství všechna vzešla z mnohobožství, tedy uctívání vyšších bytostí, a také bible obsahuje mnoho poukazů na existenci těchto bytostí.

Milí přátelé přírody a jejích bytostí,
viděli jste již někdy vílu, skřítka nebo elfa stromu? Řada lidí má tyto bytosti spojené s pověstmi, pohádkami nebo světem fantazie. Jedná se o bytosti, které mají zde na Zemi zcela konkrétní úkol, stejně jako my lidé. Starají se o růst stromů, květin, hornin, a chrání celá pohoří. V přírodě je plno takových bytostí a nemusíme je nutně pouze vidět.

Pod titulem „Přírodní bytosti a léčení Země“ vydala Margot Ruis druhou knihu o svých kontaktech s bytostmi přírody. Zprostředkovává v ní lidem varování a dobré rady z říše, ve které mají svůj původ procesy růstu a formování v přírodě. Hlavními tématy jsou pochybený vývoj technologií a společnosti, jeho účinky na přírodní bytosti a především rozumné možnosti, jak něčím přispět k „léčení Země“.

Známe je z pohádek, pověstí, písní, známe je z obrázků, obrazů, jejich sochy, sošky a jiná ztvárnění jsou v posledních letech dokonce velmi populární. Rozplýváme se nad jejich krásou a něžností, velikostí a moudrostí, a přesto – málokdo z lidí věří v jejich skutečnou existenci...

Naši předkové od pradávna vyprávěli příběhy o rusalkách, hastrmanech, skřítcích a vílách. O jejich existenci se psalo a mluvilo ve všech kulturách a na všech kontinentech po celá tisíciletí. To jen naše hloupoučká mladá „moderní“ společnost zavrhla všechny tyto příběhy a odkazy jako pohádky pro děti a přestala jim zcela věnovat pozornost. Když se ale rozhlédneme kolem, tak to podle toho taky tak vypadá...

Avanturínem, jako většinou zelených kamenů, navazujeme těsné spojení s přírodou, s její oživující přírodou, s její oživující energií. S jeho podporou se naladíme na její vlny a otevřeme tak svou duší její prosté kráse. V centru srdce, kde je jeho vliv nejpříznivější, tiší naše nadměrné emoce a rozčílení. Rozsévá tichou radost a klid. Jeho zelený třpyt prozáří každý problém, rozloží nezdravé myšlenky a s nimi úzce spojené negativní pocity, které zase ovlivní i naše jednání. V napjatých a neklidných dobách nám vrátí ztracenou naději a poskytne vnitřní, vnějšími skutečnostmi nerušený klid.

Ametyst je svou fialovou barvou nejoblíbenější odrůdou křemene. Aristoteles ho doporučovat jako zaručeně účinný prostředek proti opilosti, a proto byl tehdy i často nošen jako amulet. Později platil jako kámen cudnosti a zdrženlivosti. Ve středověku byl velmi oblíben církevními hodnostáři. V biskupském prstenu manifestoval oduševnění a vnitřní čistotu.

Křišťál, tzv. horský, čirá odrůda obecného křemene, výskytem jeden z nejrozšířenějších minerálů, se už od nepaměti těšil široké oblibě. Buddhismus ho řadí mezi sedm drahocenností, jako kámen duchovního poznání, čistoty a dokonalosti náhledu. V křesťanském pojetí křišťálová koule symbolizuje čisté Boží "bílé" světlo, v němž je obsaženo celé spektrum barev, jak to vidíme po dešti za sluneční záře v podobě duhy, která se nad námi klene na obloze. Obecně řečeno, křišťál zosobňuje aspekt čistoty ve všech rovinách a formách.

Stránky

Odoberať Bytosti prírody