Bhagavad-gītā se většinou vydává a čte jako samostatné dílo, ale původně tvoří epizodu Mahābhāraty, sanskrtského eposu přibližujícího historii starověkého světa. Mahābhārata popisuje události vyúsťující v současný věk zvaný Kali. Na začátku tohoto věku, přibližně před 5 000 lety, přednesl Pán Kṛṣṇa Bhagavad-gītu svému příteli a oddanému Arjunovi. K jejich rozmluvě — jednomu z nejvýznamnějších filozofických a náboženských rozhovorů historie — došlo těsně před zahájením bitvy, rozsáhlého bratrovražedného boje mezi sto syny Dhṛtarāṣṭry na jedné a jejich bratranci, syny Pāṇḍua, na druhé straně.
Z Š´Chuangových pokladov je zrejmé, že sa jednalo o duchovného vodcu, ktorý poznal pravý zmysel existencie života na zemi. Rovnako ako ostatní veľbohovia i on vedel, že zmyslom pozemskej existencie je očistenie duše pred životom po živote. Veľbohovia učili, že očistenie prichádza skrze obeť. Každý jednotlivec deň čo deň musí zvádzať boj sám so sebou v nekonečnom zápase uspokojovania malicherných životných potrieb. A to je tiež pravý význam terakotových bojovníkov pripravených na boj.