V předchozích kapitolách této knihy bylo několikrát konstatováno, že každý z nás si z minulých životů přinesl více či méně nepříjemnou zátěž. Nazývá se karma, neboli osud... a nikdo! se nemůže vyhnout jejímu dopadu. Kdybyste promluvili s lidmi jimž se něco ošklivého přihodilo, byli byste možná překvapeni v kolika případech byli „čímsi“ (popřípadě „kýmsi“) doslova tlačeni do všemožných kritických situací.
A to tak dlouho, než se „to povedlo".
Existuje několik pověr o karmě, ze kterých teď vyberu ty nejtypičtější pro „znalce duchovna“ JZ. Zaprvé by jsme si možná měli uvědomit, co to slovo karma znamená. Když totiž toto slovo vysvlečeme z jeho mysteriozního exotického závoje, zbude nám prostý význam: činnost. Nemusíme jít do Indie, aby jsme pochopili, že každá činnost má následek: další činnost. Sofistikovaně je popsán karmický zákon ve Starém Zákoně, trochu dětinštěji v Novém. Znalost zákona karmy je stará jako lidstvo samo, ale když to čeští esoterici „znovuobjevili“, udělali z něj něco tajemného, nějakou skrytou sílu která působí jen tu a tam, jen na někoho – a na koho, to může určit taky jenom osvícená duchovní autorita…
Teraz keď sa energia Krista stále viac oddeľuje od energie Antikrista, a keďže mimozemské konflikty narastajú, nastanú mnohé ďalšie zmeny. Čas bude mať poruchy a bude sa chovať takmer nezmyselne. Dôjde k viacerým pozorovaným časovým posunom, kedy ľudia zažijú spontánne individuálne alebo kolektívne udalosti, a niektorí ľudia takmer cez noc zostarnú. Individuálne udalosti sa môžu prihodiť v okamihu, náhle a neočakávane. Môžu byť pociťované ako hmlisté udalosti bez pocitu, že sa všetko stemňuje. Osoba môže cítiť, že je v jednom okamihu v jednej lokalite, v ďalšom momente niekde inde, a v ďalšom späť na pôvodnom mieste. Niektoré časové posuny budú zložitejšie a budú trvať dlhšie.
Už v dávných dobách byl ve svatých hindských písmech dán klíč k rozluštění nejobtížnějších hádanek lidského života. Podle učení starých mudrců je člověk obdařen nesmrtelným duchem, který pochází od Boha a obsahuje v sobě veškeré božské vlastnosti v zárodku. Aby se tyto božské vlastnosti probudily a aby je člověk sám plně rozvinul, dostává pole působnosti – pozemský svět. Když člověk vyčerpá všechny zkušenosti, získané z nejrůznějších pozemských prožitků – truchlivých i radostných – dospěje k sebepoznání a zároveň k uvědomění si svého božského původu. Toto uvědomění jej vede k dokonalosti se stejnou vnitřní nutností, s jakou ze semene trávy vyroste tráva a ze semene dubu dub.
