„Je jako oni,“ řekla mu.
„Ale má v sobě také naší krev,“ oponoval ji, „i když vypadá, jako oni. Možná je to výhoda. Možná ne.“ podíval se na ni. „Měl by se vrátit k nám. Měli bychom mu dát možnost, ať se rozhodne.“
„A když se rozhodne zůstat s nimi?“
„Bude to jeho volba. S tím my nic nezmůžeme. Ale než se rozhodne, je tu naděje. Naděje pro nás.“ zdůraznil.
„Nejsem si tím jistá, jestli je to dobrý nápad…“
„Také si tím nejsem jist,“ přerušil ji, „ale poslední dítě, které se zde narodilo, se narodilo slepé.“ zdůraznil a dodal: „Také má v sobě jejich krev a nevadilo ti to. Kromě toho, a na to nezapomínej, může to být jeho syn. Může nám být užitečný.“
„Dobrá, zařídím to. Dám vědět do Saje.“ řekla po chvíli mlčení. Pořád si ale nebyla jistá, zda postupuje dobře.
Jeden z tých desivejších filmov, čo si pamätám z detstva, je ´Múmia´ (1999) od Stephena Sommersona. Hlavnou postavou v tomto filme bol Imhotep – veľkňaz faraóna Setiho. Samozrejme filmový Imhotep nie je totožný s tým, o ktorom tu píšem. V skutočnosti Imhotep, ktorý nás zaujíma, žil počas Starej ríše, čo je viac ako tisíc rokov skôr než vládol Seti I. Náš Imhotep bol benevolentný a pravdepodobne je v súčasnosti najznámejší ako architekt Stupňovitej pyramídy faraóna Džosera. Okrem toho bol Imhotep aj fyzikom, veľkňazom, konštruktérom, polyhistorom a veľmi dôležitým členom rady faraóna Džosera.
Půjdeme po stopách, jak se došlo k tomu, že Cheops byl prohlášen za stavitele pyramidy. V prvním dílu jsme sledovali průběh experimentu se stavbou malé pyramidy, kdy i s použitím moderních prostředků to bylo fiasko. Pokoušeli jsme se vstoupit do dutin Velké pyramidy pomocí robotů s tušením nálezu. Zatím bez výsledku, ale naděje existuje. Zkoumáním komor nad pohřební komorou jsme dospěli k neprokázanému autorství Velké pyramidy. Je celá řada dalších skutečností, které se vymykají našemu myšlení. V tomto dílu budeme sledovat otázku tvorby kamenných artefaktů, které nebylo možné vytvořit měděnými nástroji. Tedy kdy, kdo a jak odpovíme nakonec.
Podle starořeckého filosofa Platóna řekli o existenci Atlantidy athénskému zákonodárci Solónovi kněží z egyptského Sais. Nelze se tedy divit hledačům bájné civilizace, že své pátrání často směřují do země na Nilu. Oficiální archeologie sice existenci takové civilizace i jejího spojení s Egyptem vylučuje, některé stopy však jsou dost podivné.
Sakkára, jedno z najtajomnejších miest Egypta, bola navrhnutá vysoko postaveným kňazom Imhotepom, géniom v mnohých oboroch. Prvým filozofom histórie, otcom medicíny, fyziky, architektúry a chémie. Gréci, ktorí študovali egyptské dejiny, ho pomenovali Asklépio alebo Eskulap, na počesť jeho lekárskych úspechov. Tiež ho nazývali Hermes Trismegistus, trojnásobne veľký, pre jeho filozofické a lekárske vedomosti a tiež preto, že odhalil zákonitosti fungovania vesmíru. Imhotep, jeden z najvyšších kňazov Školy mystérií Hórovho oka, nechal postaviť Sakkáru, do ktorej investoval mnoho času, pracovných síl a zdrojov a ktorá neskôr duchovne i materiálne obohatila jeho ľud.