Niektoré výskumy sa v okolí pyramíd v Gize rozbehli už r. 1909. Pri vykopávkach sa objavila podzemná chodba v podobe dláždeného chodníka s dĺžkou 450 m, šírkou 22 m a s rôznymi odbočkami, vedúcimi na povrch. Iné odbočky spájali jednotlivé objekty popod zem. Klaus-Ulrich Groth, duisburský advokát a výskumník v oblasti pyramíd objavil túto informáciu v knihe Henriho S. Lewisa La Prophézie symbolique de la Grande Pyramide, ktorá bola vydaná len vo francúzštine. V nej sa píše:
V nedávné minulosti došlo hned k několika záhadným nálezům, které archeologům pořádně zamotaly hlavu. Zhruba před 500 miliony let žili ve světových mořích malí živočichové, biology zařazovaní do kmene členovců. Tito předchůdci dnešních forem života, kteří se tak trochu podobali ráčkům nebo langustám, se úspěšně množili a doba jejich rozkvětu byla opravdu dlouhá - vymřeli až o 200 milionů let později. Ano, řeč je o trilobitech, nazývaných též „trojlaločnatci“. Ve srovnání s nimi jsme úplná nedochůdčata - podle dnešních odhadů vědy se první tvorové podobní člověku objevili na zemi až před třemi miliony let.
V roce 1866 napsal britský deník Independent, že ve zlatém dolu Angels Creek v Kalifornii byla nalezena podivuhodná lebka; nacházela se v hloubce 39 metrů, pod několika vrstvami sopečného popele a štěrkopísku. Protože štěrkopísek, v němž byla lebka nalezena, pocházel z doby před pliocénem, usoudil majitel dolu James Mattison, že jde o vzácný nález; předal ji proto k dalšímu prozkoumání geologovi Albertu Scribnerovi. Až když Scribnerův asistent z nálezu odstranil (dost neodborně) zatvrdlou vrstvu geologického materiálu, začalo být zřejmé, že by mohlo jít o lidskou lebku.
„Falzifikát se od originálu liší tím, že vypadá opravdověji.“
Ernst Simon Bloch (1885-1977), německý filozof
“Borchardt byl nejen všestranně vzdělaný akademik, ale také zanícený vlastenec. Při všech svých podnicích sledoval také cíl, aby se německá muzea mohla jednoho dne měřit bohatstvím a nádherou svých exponátů s nejvýznamnějšími muzei největších koloniálních mocností Anglie a Francie - se slavným Louvrem a neméně proslulým Britským muzeem. A při uskutečňování tohoto cíle byl ochoten použít jakékoli prostředky.”
Anglický štátnik, prírodovedec a filozof Francis Bacon (1561-1626) kritizoval stredovekú logiku ako „bezduchú zábavu". V diele Novum Organum, vydanom v Londýne r. 1620, si už pred stáročiami vytýčil cieľ nahradiť Aristotelov Organon. Podľa Bacona ovplyvňujú život ľudstva aj vedecké objavy: „Treba pozorovať silu, účinok a následky vynálezov. Nikde to nie je vidieť lepšie, ako na troch vynálezoch, ktoré boli v stredoveku úplne neznáme: kníhtlač, pušný prach a magnet. Tieto tri vynálezy úplne zmenili tvár sveta: prvý v oblasti šírenia písaného slova, druhý vo vedení vojen a tretí v navigácii. Žiadna ríša, náboženská viera či filozofia nemala na ľudstvo väčší vplyv ako tieto objavy".
„Falzifikát se od originálu liší tím, že vypadá opravdověji.“
Ernst Simon Bloch (1885-1977), německý filozof
Rok co rok navštěvují miliony lidí muzea po celém světě a obdivují archeologické nálezy, které byly s vynaložením velké námahy a značných peněžních částek získány z těžko dostupných vrstev půdy nebo mořského dna. Můžeme si však být opravdu jistí, že všechny vystavené exponáty jsou originály nalezené v místě vykopávek a průzkumů? Nejsou mezi nimi i dokonalé napodobeniny, zdařilé falzifikáty?
Etablovaná veda neustále zdôrazňuje, že v staroveku neexistovali také technológie, ktoré by dnes boli dôležité pre život ľudstva. Údajne to tak bolo preto, že ani vládcovia, ani celý systém vtedajšej spoločnosti nemali záujem nahradiť ľudské pracovné sily strojmi, lebo všetky ťažké práce vykonávali otroci. Práve preto sa traduje názor, že k búrlivému vedecko-technickému pokroku došlo vlastne až počas industrializácie v 19. storočí. Možné je však aj to, že moderné poznatky, formujúce našu dnešnú spoločnosť, sú len zopakovaním stratených vedomostí zaniknutej vysoko rozvinutej civilizácie.
Dnes označujeme pojmem Mléčná dráha pouze „pruh hvězd na obloze. Každý jednotlivý světelný bod, který v Mléčné dráze dokážeme rozeznat, je slunce na to při jejím pozorování často zapomínáme. Udělat si správnou představu o tvaru Mléčné dráhy je pro nás těžké z toho prostého důvodu, že jsme sami její součástí. Díky údajům získaným pomocí Hubblova teleskopu však dnes máme vcelku spolehlivý obraz toho, jaký má naše galaxie tvar a jaká je její struktura.
