Nádherná Gaia!
Na přírodě jsme závislí nejen kvůli fyzickému přežití. Potřebujeme ji také proto, aby nám ukázala cestu domů, cestu z vězení naší vlastní mysli. Jsme totiž ztraceni ve své činnosti a myšlení – ztraceni v bludišti zdánlivě neřešitelných problémů. Zapomněli jsme něco, co stále ještě vědí kameny, rostliny a zvířata. Zapomněli jsme, jak být – jak být sami sebou, jak být tam, kde je život: tady a teď.
Otázka: Ahoj Eckharte. Jestliže je cílem vesmíru, aby se forma probudila, nebo aby se vědomí stalo vědomým samo sebe, proč je to tak vzácný jev? Vypadá to spíše, jako že jsme že jsme určeni k tomu, abychom se neprobudili.
Eckhart (velmi nadšeně): OK, děkuji.
Měli jste někdy touhu nechat se za peníze „zasvětit“ do nějakého energetického léčebného systému? A udělali jste to? Pokud ne, gratuluji, vyhráli jste souboj nad svou myslí. Dnes existují nejrůznější energetické systémy a plno lidí do nich nabízí „zasvěcení“. Někteří pro svoje přesvědčení a někteří hlavně pro peníze. Nejdůležitější je však uvědomit si, že „zasvěcení“ člověkem není nutné. Naladění na tyto systémy lidé jen zprostředkovávají a jsou vykonávány anděly, Nanebevzatými Mistry apod. Tak proč je nepožádat o zasvěcení rovnou?
Ještě nikdy ke mně tato pravda nemluvila s takovou naléhavostí. Je ta nejdůležitější věc, kterou pro sebe můžeme udělat. Nelze se bezstarostně věnovat jiným činnostem, když nás bolí břicho, máme ucpané dutiny či máme hlavu jako střep. Spousty zdravotních problémů se můžeme vyvarovat, když se budeme zajímat o to, čím živíme své tělo, budeme o tom alespoň trochu přemýšlet a nebudeme se cpát mrtvou hmotou, chemickými přísadami či potravinami s minimální výživovou hodnotou, které k nám mnohdy zcela zbytečně cestují přes půl světa.
„Jedenásta hodina“ (2011) už klope na dvere. TERAZ si musíme uvedomiť, že celá minulosť, vrátane všetkej evolúcie, speje k jediného bodu či rozuzleniu. Potrebujeme sa pripraviť na biologickej, mentálnej a duchovnej úrovni, aby sme dokázali čeliť pravde o tom, kto vlastne SME. Začať treba od skutočného zdravia. Experiment sa SKONČIL.
Včera som knižku od Megreho – Anasta-dočitoval a pri jednej vete sa mi záves odhrnul a čo som videl len napolovice, celé a hlboké teraz uzrel. A to hádam preto, lebo myseľ po meditácii je tak jemná a citu bdelá... „Prekrásná živá rozmanitost a étery tě zcela odpoutají od negativních informací antisvěta.“ Taká nenápadná veta... a razom som si spomenul na pocit, ktorý mávam s príchodom na Rodový statok... A na chvíle, keď sa tam cítim ako dieťatko v maternici. - A na chvíle prežité medzi chladničkou, káblami a tv... a pochopil som dušou čo znamená žiť v antisvete, obklopený antirozumom (rozumom, ktorý ničí to, čo nás živí a hýčka - zem.) I do plaču mi bolo, aj slza vyšla keď som si uvedomil, že i ľudia, ktorých mám rád sa boria, chcú, ale energia antirozumu im silu berie a tak sa púšťajú do programov, čo ich už tisíckrát do utrpenia priviedli.
Ako sa dá dosiahnuť trvalo udržateľný spôsob života na planéte Zem? Je vôbec možné aby ľudská civilizácia pretrvala na tejto planéte do konca existencie života našej najbližšej hviezdy Slnka? Čo vlastne trvalo udržateľný spôsob života predstavuje pre človeka? Je to spôsob akým organizuje, využíva, pretvára planétu Zem? Človek ako druh sa nachádza na vrchole evolúcie, patrí mu miesto na vrchole pyramídy, ostatné organizmy či už zvieratá alebo rastliny nedosahujú taký stupeň psychického vedomia a motorických vlastností. Môže človek vďaka svojim vlastnostiam, ktoré mu nadelila evolúcia dosiahnuť trvalo udržateľný spôsob života, ale aj jeho dlhodobý rozvoj?
Tak si tak říkám, zda všechny duchovně, konspiračně či jinak alternativně zaměřené webové stránky (včetně Probuzení samozřejmě) nekonají místo zamýšleného dobra prachsprostou medvědí službu. Zda všechny ty informace, co bychom měli dělat, jak bychom měli pozvedávat své vědomí, astrálně cestovat, channelingově komunikovat s vyššími entitami, bojovat proti zlu, demonstrovat proti bezpráví, odhalovat zločiny, nevyvíjí na člověka, který se právě probouzí z dlouhého spánku vědomí, nepřiměřený tlak.
Prešli časy, život sa posúval po koľajach mysle, všeličo sa udialo, čo sa v metrixe stáva, i sa darilo ale vše i nie podľa predstáv, i Monika sa po Vianociach deň pred novým rokom rozhodla zmeniť hru na manželov na hru o žiačke a učiteľovi, bo ego nevydržalo, bo srdce do hry celé nedala, a keď bolo treba hovoriť, ticho ostala, v sebe zavretá. Ale i tak dobre, veď hra je hra, a vše sa mení, hra i pravidlá, i hráči. A mne milšia by bola ako prv, bo guruovania si i bez nej vyše uší užijem, ale môžem z lásky i tak.
