Výroba čerstvých štiav z ovocia a zeleniny a ich liečebné použitie nie je žiadnou novinkou. Lekári a prírodní liečitelia intenzívne využívajú ovocné stavy a čerstvé potraviny ako liečebný prostriedok už od 19. storočia...
Výroba čerstvých štiav z ovocia a zeleniny a ich liečebné použitie nie je žiadnou novinkou. Lekári a prírodní liečitelia intenzívne využívajú ovocné stavy a čerstvé potraviny ako liečebný prostriedok už od 19. storočia...
Když jsme sestavovali tento Herbář, opatřili jsme jej sami pro sebe přívlastkem „pro lidi“, a to záměrně, aby bylo jednoznačně řečeno, komu je toto dílo určeno. Mnohé z moderních herbářů jsou totiž zatíženy spoustou nejrůznějších podrobností, cizích názvů, výsledky chemických rozborů a podobně, což běžnému čtenáři nejenže většinou nic neříká, ale často mu to i komplikuje orientaci...
Knížka tato, jež jest výňatkem z díla obsáhlejšího, jest pouhou reakcí na živý zájem o esoterní prvky hieroglyfického písma egyptského. Vydána byla jako informativní příručka, nebo legenda k přiloženému slovníku a má sloužiti pouze k všeobecné orientaci v obrazovém písmě staroegyptském.
Bhagavad-gītā se většinou vydává a čte jako samostatné dílo, ale původně tvoří epizodu Mahābhāraty, sanskrtského eposu přibližujícího historii starověkého světa. Mahābhārata popisuje události vyúsťující v současný věk zvaný Kali. Na začátku tohoto věku, přibližně před 5 000 lety, přednesl Pán Kṛṣṇa Bhagavad-gītu svému příteli a oddanému Arjunovi. K jejich rozmluvě — jednomu z nejvýznamnějších filozofických a náboženských rozhovorů historie — došlo těsně před zahájením bitvy, rozsáhlého bratrovražedného boje mezi sto syny Dhṛtarāṣṭry na jedné a jejich bratranci, syny Pāṇḍua, na druhé straně.
Z obyčajných dejín sa môže človek poučiť len o malej časti toho, čo ľudstvo prežilo v prehistorických dobách. Dejepis vrhá svetlo len na niekoľko málo tisícročí. Obmedzené je i to, o čom nás môže poučiť archeológia, paleontológia či geológia. A k tejto ohraničenosti ešte pristupuje nespoľahlivosť všetkého, čo je založené na vonkajších dôkazoch. Stačí sa zamyslieť nad tým, ako sa pozmenil obraz tej či onej, ani nie veľmi dávnej udalosti či národa, keď boli objavené nové historické svedectvá.
Když jsem začala shromažďovat podklady pro tuto knihu, uvědomila jsem si,že každý po něčem hladovíme a že se nám nedostává plnohodnotné stravy, což na naší planetě způsobuje tolik nemocí a disharmonie. Rovněž jsem si uvědomila, že nedostatek osvěty tento chorobný a disharmonický stav posiluje. Mnozí lidé prostě netuší, jak se napojit na zdroj výživy, která jim přinese fyzické, emocionální, duševní a duchovní zdraví.
Septegram vznikl na základě podrobného studia jednak přírody a jejích zákonů a principů a jednak studia naší vlastní více jak dvou milionové evoluce. Člověk je, ať už se mu to líbí nebo ne součástí přírody, vztahují se na něj stejné souvislosti jako na všechnu ostatní faunu. A co se týče evoluce – pokud jakýkoliv živočišný druh po desetitisíce svých generací žije v nějakém prostředí a náhle jsou tyto životní podmínky z 90% během 3-5 generací radikálně zmeněny musí to nutně mít dopad i na jeho fungování a fungování jeho imunitního systému... A o imunitní systém tu jde až v první řadě :)
V roce 1984 začal učitel náboženství Holger Kersten pochybovat jak o smysluplnosti své dosavadní činnosti, tak o základních článcích křesťanské víry. Proto se pustil do hledání. Mělo to být „hledání pravdy". Jeho cesta vedla do Indie. V Madrásu, hlavním městě spolkového státu Tamil Nadu, se seznámil s hudebníkem, který svého času studoval v Německu. Tento muž chtěl svého hosta něčím překvapit, a tak jej pozval na návštěvu knihovny palmových listů ve Vaithisva-rankoilu, kde prý lze nahlédnout do knihy vlastního osudu...
Podíváme-li se na historii lidstva, můžeme jasně rozlišovat dva přístupy k hladovění. První přístup je negativní. Dějiny lidstva obsahují nespočet případů smrti hladem. Jsou to následky neúrody, ztroskotání lodí, a řada dalších situací, kdy člověk z nedostatku potravy hyne. Kromě toho, jistý stupeň nepohodlí pociťuje každý, kdo je nějakou dobu bez jídla.Vlastní zkušenost nám říká, že bez jídla je to špatné - točí se nám hlava, ubývají nám síly apod. Tímto způsobem se tvoří a ve vědomí člověka pevně usazuje negativní vztah k vynucenému hladovění.
V této knize popisuji svou práci s jedinci a malými skupinami duchovních hledačů v Evropě a v Severní Americe. S hlubokou láskou a oceněním bych těmto výjimečným lidem rád poděkoval za jejich odvahu přijmout vnitřní změnu, za jejich podnětné otázky a za jejich ochotu naslouchat. Bez nich by tato kniha nikdy nevznikla. Tito lidé patří k dosud malé, ale stále rostoucí menšině duchovních průkopníků, kteří pomalu dosahují stadia, kdy budou schopni vzdát se zděděných způsobů myšlení, jež udržovaly lidstvo v područí utrpení po dlouhé věky...
