Nejen staří Egypťané znali ormus, tedy monoatomické zlato. Stejně tak i Mojžíš, Ježíš a templářští rytíři. Ačkoliv se jedná o zdánlivě velmi extravagantní tvrzení, přesto k němu existují zajímavé, byť poněkud kontroverzní důkazy. Nechceme se ubírat cestou forenzní analýzy, protože by to bylo příliš vědecké pro účely našeho internetového magazínu. Nicméně můžeme níže uvedená překvapivá fakta alespoň použít jako stručný úvod do historie užívání monoatomických prvků.
Kámen mudrců, hvězdný prach, elixír života, ormus, mana a ORME – to vše jsou výrazy pro jedno a to samé – bílé práškové zlato. Poslední název ORME je akronymem pro „Orbitally Rearranged Monoatomic Elements” (orbitálně přeskupené monoatomární prvky). V 80. letech 20. století s ním přišel vědec David Radius Hudson.
“Je zaujímavé, že sa nám Stanley Kubrick vo svojom majstrovskom diele 2001: A Space Odyssey (Vesmírna odysea 2001) akoby snaží povedať o konci našej doby. Hviezdne dieťa na konci filmu prechádza cez hviezdnu bránu z čierneho monolitu a vracia sa na Zem, aby vytvorilo nový svet, alebo započalo novú dobu.”
V modernej fyzike je všeobecne známe, že štyri dimenzie, z ktorých jednou je čas, disponujú tvarom hypersféry (viz obrázok dole). Hypersféra má tvar podobný ako dolka, alebo žemľa. Energia, alebo energetický tok v rámci hypersféry funguje nasledujúcim spôsobom: ako nám ukazuje ilustrácia (dole), tok prichádza zo spodku sféry, stáča sa nahor okolo vonkajšieho okraja, križujúc vonkajšiu stredovú líniu sféry prstenca a stáčajúc sa k voľnému priestoru na vrchu tohto prstenca. Tento energetický tok potom začne prepadať cez vrchol priestoru a začne sa stáčať do víru. Energetický tok pokračuje do tej doby, pokiaľ sa nedostane zase zo spodnej časti prstenca, kde zase začne svoju expanziu smerom von. Tento tok pokračuje donekonečna.
Inšpiráciou pre tento článok je mojich skoro devätnásť rokov výskumu Veľkého kríža v Hendaye a francúzskeho alchymistu Fulcanelliho. Prvýkrát sa svetová pozornosť na kríž v Hendaye vo Francúzsku upriamila vďaka neznámemu, anonymnému alchymistovi Fulcanellimu v jeho majstrovskom diele The Mysteries of the Cathedrals (Tajomstvo katedrál).
Isaaca Newtona asi většina lidí zná jako objevitele gravitačního zákona - a to obvykle jen díky anekdotické historce o jablku, které mu spadlo na hlavu, v níž se následkem nárazu rozsvítilo. Ve skutečnosti je to ale postava v mnoha ohledech záhadná - a k jejím nejtajemnějším stránkám patří jeho veřejnosti neznámý vztah k alchymii.
„Musíš sa naučiť pýtať na všetko. Čakať pred tým ako sa pohneš, obzrieť sa predtým ako vykročíš a všetko pozorovať...“
Nicolas Flamel
Samotný pojem alchýmia označuje pole bádania, ktoré čerpá z rozmanitých vedných disciplín ako chémia, mágia, astrológia, ba dokonca aj teológia. Túto starodávnu a záhadnú vedu obklopujú mnohé tajomstvá, ktoré sa týkajú jej vývoja, predstaviteľov i tajných praktík.
Podle obecné představy bylo hlavní snahou alchymistů získat pomocí kamene mudrců zlato z levnějších ingrediencí. Sice to není tak úplně pravda, mnozí se o to ale skutečně snažili. Mohli uspět? Skeptik asi namítne, že podle poznatků současné vědy nemohli – a i kdyby ano, pak by tolik alchymistů neskončilo v bídě a opovržení. Jenže tyhle žalostné konce zdaleka nepotkaly všechny.
