Všichni dobře znají pojem karmy, tj. jakýchsi „stop", otisků, které zůstávají v duchu z minulých životů. Duch, procházející pozemskou etapu života ve fyzickém světě, se může zdokonalovat, ale může i degradovat. Dobré myšlenky, úspěchy vědy a vynálezy zdokonalují ducha a zlé myšlenky, pýcha a nečinnost vedou k degradaci. Tím se člověk odlišuje od zvířat, jeho myšlenkový aparát je povolán ke zdokonalování ducha (vkládat do něj co nejvíce tvořivých informací) a tím i ke zdokonalování formy života v jemném světě. Jinými slovy řečeno, člověk je fyzické dítě života v jemném světě, je povolán přes fyzický svět napomáhat progresu ve světě jemném. Proto byl stvořen.
