Míříme do nového věku, ve kterém budou lidé budovat lepší život, nebo překročíme hranici únosnosti a přijde spravedlivé vypořádání? Dějiny nám ukazují oba možné směry. Zatím se z vykopávek dozvídáme o vysoce vyspělých civilizacích, žijících na této planetě, které se vždy po určité době dostali do sebezničujícího stadia. Na druhou stranu je vidět a cítit pomocnou ruku vyspělých civilizací, které se nás trpělivě usměrnit, abychom sebe a tento svět nezničili.
Člověk je někdy paličatý, tvrdohlavý a zarputilý. Odmítá uznávat fakta, nedbá zkušeností a nepouívá svého zdravého rozumu. Zdá se nepochopitelné, že se inteligentní lidé stanou oběťmi tvrzení a prohlášení, která mají za účel jen falešně informovat a svádět. Příroda vybavila člověka vším, aby mohl své tělo od narození až do vysokého věku udržet zdravé, a to radostí, energií, silou a vitalitou, což znamená i šťastný, dlouhý život. K tomuto je potřeba jen velice málo. Nejdůležitější jsou přírodní potraviny.
Dávejte si na svoje tělo dobrý pozor! Je to dům, ve kterém žijete. Analogicky to přesně odpovídá domu, ve kterém bydlíte. To nejmenší, co váš dům nebo byt potřebuje, je pravidelná péče, nebo začne zatékat střechou, ucpe se vodovodní potrubí, usídlí se mravenci nebo červotoči a vůbec začne se objevovat s postupem času spousta, z počátku malých, škod. Podobně je to s vaším tělem. Všechny funkce a všechny aktivity našeho těla, ve dne v noci, ať tělesné nebo duševní, závisí na naší vnitřní a zevní „péči o tělo“.
Bhagavad-gītā se většinou vydává a čte jako samostatné dílo, ale původně tvoří epizodu Mahābhāraty, sanskrtského eposu přibližujícího historii starověkého světa. Mahābhārata popisuje události vyúsťující v současný věk zvaný Kali. Na začátku tohoto věku, přibližně před 5 000 lety, přednesl Pán Kṛṣṇa Bhagavad-gītu svému příteli a oddanému Arjunovi. K jejich rozmluvě — jednomu z nejvýznamnějších filozofických a náboženských rozhovorů historie — došlo těsně před zahájením bitvy, rozsáhlého bratrovražedného boje mezi sto syny Dhṛtarāṣṭry na jedné a jejich bratranci, syny Pāṇḍua, na druhé straně.
Z obyčajných dejín sa môže človek poučiť len o malej časti toho, čo ľudstvo prežilo v prehistorických dobách. Dejepis vrhá svetlo len na niekoľko málo tisícročí. Obmedzené je i to, o čom nás môže poučiť archeológia, paleontológia či geológia. A k tejto ohraničenosti ešte pristupuje nespoľahlivosť všetkého, čo je založené na vonkajších dôkazoch. Stačí sa zamyslieť nad tým, ako sa pozmenil obraz tej či onej, ani nie veľmi dávnej udalosti či národa, keď boli objavené nové historické svedectvá.
Když jsem začala shromažďovat podklady pro tuto knihu, uvědomila jsem si,že každý po něčem hladovíme a že se nám nedostává plnohodnotné stravy, což na naší planetě způsobuje tolik nemocí a disharmonie. Rovněž jsem si uvědomila, že nedostatek osvěty tento chorobný a disharmonický stav posiluje. Mnozí lidé prostě netuší, jak se napojit na zdroj výživy, která jim přinese fyzické, emocionální, duševní a duchovní zdraví.
Septegram vznikl na základě podrobného studia jednak přírody a jejích zákonů a principů a jednak studia naší vlastní více jak dvou milionové evoluce. Člověk je, ať už se mu to líbí nebo ne součástí přírody, vztahují se na něj stejné souvislosti jako na všechnu ostatní faunu. A co se týče evoluce – pokud jakýkoliv živočišný druh po desetitisíce svých generací žije v nějakém prostředí a náhle jsou tyto životní podmínky z 90% během 3-5 generací radikálně zmeněny musí to nutně mít dopad i na jeho fungování a fungování jeho imunitního systému... A o imunitní systém tu jde až v první řadě :)
V roce 1984 začal učitel náboženství Holger Kersten pochybovat jak o smysluplnosti své dosavadní činnosti, tak o základních článcích křesťanské víry. Proto se pustil do hledání. Mělo to být „hledání pravdy". Jeho cesta vedla do Indie. V Madrásu, hlavním městě spolkového státu Tamil Nadu, se seznámil s hudebníkem, který svého času studoval v Německu. Tento muž chtěl svého hosta něčím překvapit, a tak jej pozval na návštěvu knihovny palmových listů ve Vaithisva-rankoilu, kde prý lze nahlédnout do knihy vlastního osudu...
Podíváme-li se na historii lidstva, můžeme jasně rozlišovat dva přístupy k hladovění. První přístup je negativní. Dějiny lidstva obsahují nespočet případů smrti hladem. Jsou to následky neúrody, ztroskotání lodí, a řada dalších situací, kdy člověk z nedostatku potravy hyne. Kromě toho, jistý stupeň nepohodlí pociťuje každý, kdo je nějakou dobu bez jídla.Vlastní zkušenost nám říká, že bez jídla je to špatné - točí se nám hlava, ubývají nám síly apod. Tímto způsobem se tvoří a ve vědomí člověka pevně usazuje negativní vztah k vynucenému hladovění.
V této knize popisuji svou práci s jedinci a malými skupinami duchovních hledačů v Evropě a v Severní Americe. S hlubokou láskou a oceněním bych těmto výjimečným lidem rád poděkoval za jejich odvahu přijmout vnitřní změnu, za jejich podnětné otázky a za jejich ochotu naslouchat. Bez nich by tato kniha nikdy nevznikla. Tito lidé patří k dosud malé, ale stále rostoucí menšině duchovních průkopníků, kteří pomalu dosahují stadia, kdy budou schopni vzdát se zděděných způsobů myšlení, jež udržovaly lidstvo v područí utrpení po dlouhé věky...
