Ortuť je jedovatá, to sa asi zhodneme. Je to veľmi účinný a nebezpečný jed. Usadzuje sa v tele, ťažko sa vylučuje a neustále spôsobuje problémy. Amalgámy sú také strieborné, až sivočierne výplne zubov od zubárky. Amalgámy obsahujú 1 až 2 gramy ortute. Je to smrteľná dávka, ak by sa dostala do tela naraz. V amalgáme je ortuť viazaná v zliatine spolu s inými jedovatými kovmi, ako je kadmium a striebro. Ortuť a iné kovy sa z amalgámu uvoľňuje postupne, odparovaním, chemickými reakciami baktérií, elektrolýzou a odieraním. Za 10 rokov sa premiestni asi polovica ortute z amalgámu do tela. Amalgámy sa zlomia a vypadnú.
Těžké kovy v životním prostředí jsou daní naší moderní doby. Od doby industrializace se uvolňuje stále více těžkých kovů ze zemské kůry a ty nakonec přistávají na celé Zemi. Částečně ve vzduchu, částečně vodě a v potravinách. Postupem času se usazují v těle a dají se jen těžko vyloučit. Dnešní městský člověk je asi 500 až 1000krát silněji zatížen nežli člověk před dobou industrializace. I při „nepatrném“ zatížení přispívají jedovaté kovy k mnoha civilizačním nemocem.
Následující informace by chtěly dát krátký náhled speciálně na problematiku rtuti jako jednoho z těchto těžkých kovů. Opírají se o knihu od Dr. Muttera: „Amalgám – riziko pro lidstvo“ stejně jako o zveřejnění paní Dr. Schreiber: „Amalgám a jeho následky“.
Volba materiálu, sloužícího k vyplňování zubů, stavěla stomatologii vždycky tváří v tvář jistým problémům. Na předvědeckém stupni znalostí byly kovy ještě z alchymie celkem dobře prozkoumány. Bohatí pacienti si mohli dovolit drahou zlatou fólii, chudým dříve či později vypadly. Není divu, že vědci vyzkoušeli všechno možné s fascinující, stříbřitě se lesknoucí rtutí, která sama ztvrdne po smíchání s jinými kovy. V roce 1820 byla ve Francii vytvořena směs z 8 dílů vizmutu, 5 dílů olova, 3 dílů cínu a jedné desetiny rtuti, nazývaná D´Arcets Mineralzement. Tyto kovy se po roztavení vlily do vyvrtaného zubu.
