Co bylo tedy předtím?
Předtím byly statisíce let vývoje pračlověka a miliony let vývoje člověka na Atlantidě. Jak přibližně vznikl pračlověk je všeobecně známo, ale o Atlantidě se neví téměř nic. Nejen proto, že byla zatopena, ale především proto, že její civilizace neexistovala na fyzické úrovni, ale vyšších méně hmotných úrovních, takže z jejího období se ani nic zachovat nemohlo. Na fyzickou úroveň se civilizace Atlantidy propadla až ve svém závěrečném stádiu před svým zánikem, kdy její potomci emigrovali do jiných částí světa a splynuli s pračlověkem.
A stvoření světa za šest dní je pravda?
Podle Darwina se duch vyvinul z hmoty těla, tedy, že člověk vznik z primátů. Duch, tedy myšlenka však není produktem mozku. Mozek je pouze nástroj, hardware, který zpracování podněty, včetně myšlenek, pro účely těla, nic víc. Hmota nikdy nemůže vyprodukovat myšlenku. Jako umělá inteligence se může rozhodovat, dokonale simulovat a předstírat život, ale nikdy nemůže vyprodukovat ducha. Mozek, byť je to geniální nástroj, je bez ducha, který ho používá, jen mrtvá hmota. Darwinova ateistická teorie předpokládala, že žádný duch neexistuje, pouze hmota, která myslí a vytváří sama sebe a náhodou. Darwin však objevil pravdu jen z části. Zaprvé tím, že zavrhl stvoření člověka, jako věčné, duchovní bytosti, jako bytosti, která má nesmrtelného ducha, který se nevyvíjí z hmoty a je na ní nezávislý (byl by to podobný případ, jako kdyby zákon v parlamentu vznikl sám od sebe, nikoli v hlavách poslanců).
Člověk není jen fyzické tělo a tento viditelný fyzický svět a vesmír není jediná forma existence, která existuje. Existuje neviditelná podoba člověka a neviditelný svět, které nelze dokázat ani vyvrátit vědeckými postupy. Člověk je nesmrtelný a existuje neustále, tedy před narozením do fyzického těla i po smrti po jeho opuštění. Onen svět, druhý břeh, či svět mezi nebem a zemí, jak se někdy říká, to jsou všechny světy, které nejsou fyzicky hmotné, ale nejsou ani duchovní. Je to svět, odkud člověk přichází, než se narodí a kam také odchází, když umírá. Je to vlastně trvalý a přirozený domov člověka - zatímco v tomto fyzickém světě tráví jen nepatrný zlomek svého času.