Voda je zázračná látka, ale my k ní většinou přistupujeme jako k té nejobyčejnější věci. Když pominu její zcela zvláštní fyzikální a chemické vlastnosti, které ani ještě všechny nebyly zcela objasněny, tak její všemi uznávanou nejzázračnější vlastností je to, že je nositelkou života. Skoro by se dalo říct, že zde na Zemi je to život sám. Do budoucna může být i vzácná, dokonce jsou předpovědi, že příští války nebudou o ropu, ale o vodu.
Jedná se o doporučení věcí, které se mně osvědčily. Vše je zcela individuální a záleží na každém jedinci, jak mu cokoliv z jednotlivých informací bude vyhovovat. Zdůrazňuji, jedná se pouze o doporučení na základě vyzkoušené osobní praxe a rozhodně ne o nějaké dogma. Doporučení budou takovou ukázkou jednodenního cyklu. Pro různé dny může být a také bývá mnoho různých odchylek, takže je potřeba vše vnímat částečně jen jako určité schéma, jen jako jakýsi vzor s tím, že některé dny nebude možno použít nic. Samozřejmě se vzhledem k rozsahu jedná pouze o úryvky a výňatky, protože pokus o jakýsi souhrn by vydal minimálně na jednu knihu, ale třeba se i k tomu jednou dostanu.
Protože v této oblasti panuje mnoho různých a mnohdy protichůdných názorů, snažil jsem se udělat ucelený přehled s vyjasněním některých pojmů a vycházím při tom do značné míry z názorů Paula Bruntona. Zejména definice meditace a kontemplace je často používána vzájemně v obráceném významu. Nepovažuji za důležité, kterou činnost (případně nečinnost) označíme za meditaci či kontemplaci, ale důležité je, abychom při použití jednoho z těchto pojmů upozornili, jak jej chápeme.
Nejedná se ani v mém případě o první informace tohoto druhu věnující se homeopatii, ale v tomto článku jsem se snažil věnovat této tematice podrobněji. Jedním z popudů k napsání tohoto článku byla informace na internetu, dle které vědci prokázali, že drahá homeopatika nefungují. Důkaz nefunkčnosti byl proveden počítačovou simulací. „Bohužel“ jsem se nedočetl, jak počítačovou simulací prokazují účinnost jiných léků.
Alternativní historie je ve Wikipedii definována jako „co by bylo, kdyby“. V tomto článku je pod tímto pojmem chápána jako historie alternativní k oficiálně přijímanému popisu minulosti na Zemi.
Bretariánství se stalo v poslední době určitým módním prvkem, ale provází jej některé nejasnosti a nepřesnosti. Úkolem tohoto textu je pokusit se některé aspekty kolem bretariánství objasnit.
Lidská bytost je relativně autonomní součástí vícedimenzionální bytosti (která je relativně autonomní součástí Teoversa). Jejich vzájemný vztah si lze představit jako vztah části hologramu k celému hologramu. I část hologramu obsahuje ve „zhoršené kvalitě“ všechny informace obsažené v celém hologramu.
Na toto téma bylo toho napsáno již tolik, že se zdá nemožné přinést něco nového. Již minimálně od dob starých Řeků máme dost filosofických i literárních děl, které se tématu věnují. V řeckých tragédiích jsou řešení jednoznačná ve smyslu nemožnosti vyhnout se svému osudu. Určení, jaký osud konkrétního člověka čeká je „ponecháno“ na vůli bohyním osudu (takové řecké sudičky), aniž je však blíže upřesněno, čím se při tvorbě osudu řídí, jaké mají důvody pro stanovení konkrétního osudu.
To, co je pro náš život nejdůležitější (z pohledu jedné úrovně poznání), tj. umění žít a milovat tak, abychom procházeli životem šťastně a prožili ho tvořivým a harmonickým způsobem, se neučí na žádné škole.
Inkarnovaná duše a ego (tělo a mysl) mají často, ne-li většinou, rozdílnou úroveň. Úroveň duše je dána do značné míry jejím „stářím“ (počtem inkarnací na Zemi i jinde), úroveň ega je dána do značné míry geny převzatými od předků a morfogenetickými poli, ve kterých se lidská bytost převážně vyskytuje či vyskytovala.
